# Abeceda a výslovnost esperanta: 28 písmen a přízvuk

Source: https://esperantopedia.org/cs/uceni/abeceda-a-vyslovnost/
Language: cs
Updated: 2026-10-22

> Esperanto má 28 písmen a každé jeden zvuk. Všechna písmena s českým protějškem, IPA a příkladem plus pravidlo o přízvuku, psáno pro Čechy.

Esperantská abeceda má **28 písmen**: 5 samohlásek (a, e, i, o, u) a 23 souhlásek. Každé písmeno má jeden základní zvuk, vyslovuje se každé písmeno a žádné není němé. Šest písmen nese znaménko – **ĉ, ĝ, ĥ, ĵ, ŝ, ŭ** – a písmena q, w, x a y do abecedy nepatří. Pro Čecha je to dobrá zpráva: pět z těch šesti písmen odpovídá českému *č*, *dž*, *ch*, *ž* a *š* a *ŭ* se čte jako *u* v „auto“.

## Všech 28 písmen

Názvy písmen se řídí jednoduchým vzorem: samohláska se jmenuje sama, souhláska přidává *-o* (*bo, co, ĉo*). České protějšky jsou přibližné; sloupec IPA vychází z PMEG, standardní referenční mluvnice.

| Písmeno | Název | IPA | Zní jako (česky) | Příklad |
|---|---|---|---|---|
| A a | a | [a] | jako v „d**a**l“ | *akvo* – „voda“ |
| B b | bo | [b] | jako v „**b**ota“ | *bona* – „dobrý“ |
| C c | co | [ts] | jako v „**c**ena“ – nikdy jako *k* ani *s* | *paco* – „mír“ |
| Ĉ ĉ | ĉo | [tʃ] | jako v „**č**aj“ | *ĉokolado* – „čokoláda“ |
| D d | do | [d] | jako v „**d**ům“ | *domo* – „dům“ |
| E e | e | [e] | jako v „p**e**s“ – nikdy jako „ej“ | *eta* – „drobný“ |
| F f | fo | [f] | jako ve „**f**ík“ | *familio* – „rodina“ |
| G g | go | [ɡ] | jako v „**g**uma“ – nikdy jako *dž* ani *ž* | *granda* – „velký“ |
| Ĝ ĝ | ĝo | [dʒ] | jako v „**dž**em“ | *ĝardeno* – „zahrada“ |
| H h | ho | [h] | jako v „**h**rad“ | *hundo* – „pes“ |
| Ĥ ĥ | ĥo | [x] | jako v „**ch**ata“ | *ĥoro* – „pěvecký sbor“ |
| I i | i | [i] | jako v „l**i**pa“ | *infano* – „dítě“ |
| J j | jo | [j] | jako v „**j**ak“ | *jes* – „ano“ |
| Ĵ ĵ | ĵo | [ʒ] | jako v „**ž**ába“ | *ĵurnalo* – „noviny“ |
| K k | ko | [k] | jako v „**k**oza“ | *kato* – „kočka“ |
| L l | lo | [l] | jako v „**l**es“ | *lingvo* – „jazyk“ |
| M m | mo | [m] | jako v „**m**ost“ | *mano* – „ruka“ |
| N n | no | [n] | jako v „**n**oc“ | *nokto* – „noc“ |
| O o | o | [o] | jako v „n**o**c“ – nikdy jako „ou“ | *ovo* – „vejce“ |
| P p | po | [p] | jako v „**p**es“ | *pano* – „chléb“ |
| R r | ro | [r] | kmitavé jako v „**r**ok“ – ne české *ř* | *rozo* – „růže“ |
| S s | so | [s] | jako v „**s**ova“ – nikdy jako *z* | *suno* – „slunce“ |
| Ŝ ŝ | ŝo | [ʃ] | jako v „**š**est“ | *ŝipo* – „loď“ |
| T t | to | [t] | jako v „**t**am“ | *tago* – „den“ |
| U u | u | [u] | jako v „r**u**ka“ | *urbo* – „město“ |
| Ŭ ŭ | ŭo | [w] | polohláskové *u* z dvojhlásky v „a**u**to“ | *aŭto* – „auto“ |
| V v | vo | [v] | jako ve „**v**lak“ | *vivo* – „život“ |
| Z z | zo | [z] | jako v „**z**ima“ | *zebro* – „zebra“ |

Fundamento de Esperanto z roku 1905 uvádí jako vodítka anglická slova, například „make“ pro *e* a „not“ pro *o*. V dnešních přízvucích jsou to dvojhlásky nebo jiné samohlásky. Mluvčí češtiny to mají snadné: české samohlásky jsou čisté a stálé a právě takové mají být i esperantské. Zda je samohláska dlouhá, nebo krátká, nehraje roli (PMEG).

## Kde je přízvuk?

Přízvuk vždy padá na **předposlední samohlásku** slova. Písmena *j* a *ŭ* samohláskami nejsou, takže se nepočítají.

Každá samohláska tvoří jednu slabiku; přízvučná je označena

V *ĉiutage* „každý den“ je každé *i* a *u* samostatnou slabikou, takže přízvuk padá na *ta*. V *Eŭropo* „Evropa“ a *kiuj* „které (mn. č.)“ tvoří dvojice *eŭ* a *uj* vždy jednu slabiku.

| Slovo | Slabiky | Význam |
|---|---|---|
| *saluton* | sa-**LU**-ton | „ahoj“ |
| *familio* | fa-mi-**LI**-o | „rodina“ |
| *radio* | ra-**DI**-o | „rádio“ |
| *ankaŭ* | **AN**-kaŭ | „také“ |
| *hodiaŭ* | ho-**DI**-aŭ | „dnes“ |
| *Esperanto* | es-pe-**RAN**-to | „esperanto“ |

Každé *i* a *u* vedle jiné samohlásky je plnou slabikou, proto se říká *fa-mi-LI-o*, nikoli „fa-MIL-jo“. Když se v poezii nebo písních koncovka podstatných jmen *-o* vypustí a nahradí apostrofem, přízvuk zůstane tam, kde byl: *famili'* se řekne fa-mi-**LI**.

## Dvojice samohlásek (dvojhlásky)

Šest spojení samohlásky s *j* nebo *ŭ* tvoří jednu slabiku. PMEG je popisuje jako samohlásku a polohlásku; učebnice je často nazývají dvojhláskami.

| Dvojice | Zní jako | Příklad |
|---|---|---|
| aj | jako v „kr**aj**“ | *kaj* – „a“ |
| ej | jako v „n**ej**lepší“ | *plej* – „nejvíce“ |
| oj | jako v „str**oj**“ | *hundoj* – „psi“ |
| uj | jako v „pl**uj**“ | *kiuj* – „které (mn. č.)“ |
| aŭ | jako v „**au**to“ | *aŭto* – „auto“ |
| eŭ | jako v „**eu**ro“ | *Eŭropo* – „Evropa“ |

V běžných slovech následuje *ŭ* téměř vždy po *a* nebo *e* a Akademie esperanta v roce 2023 doporučila u nových slov tento zvyk zachovat. V *akvo* „voda“ a *kvin* „pět“ se po *k* čte obyčejné *v*, podobně jako česky ve slovech „kvas“ a „kvůli“; písmeno *w* v esperantu není.

## Jak vyslovit esperantské r?

PMEG doporučuje **kmitavé *r*** tvořené u zubů, jaké zná čeština, španělština nebo italština. Stejně správné je kmitavé uvulární *r*, jaké se vyskytuje v některých francouzských nebo německých přízvucích. V praxi mluvčí používají i jiné *r* a rozumí se jim. Záleží na dvou věcech: *r* nezaměnit s *l* (*revi* „snít“ × *levi* „zvednout“) a nevynechávat ho po samohlásce (*parko* „park“ nesmí znít jako *pako* „balík“). České *ř* v esperantu není.

## Psaní bez ĉ, ĝ, ŝ: h-systém a x-systém

Když písmena se znaménky nemůžete napsat, existují dva náhradní zápisy. **H-systém** pochází přímo z *Fundamenta*: píše se *ch, gh, hh, jh, sh* a prosté *u* místo *ŭ*. Může být nejednoznačný: *flughaveno* „letiště“ je *flug·haven·o*, nikoli *fluĝaveno*. Pozor, v h-systému znamená *ch* písmeno *ĉ*, tedy české *č*, nikoli české *ch*. **X-systém** přidává *x*, které není esperantským písmenem: *cx, gx, hx, jx, sx, ux*. Je neoficiální, ale jednoznačný a na internetu běžný. Akademie esperanta přijala náhradní zápisy v roce 2007 pro technické potřeby.

## Tipy pro mluvčí češtiny

Většina písmen se čte stejně jako česky, jak to shrnuje i česká Wikipedie. Pozor jen na těchto několik míst:

- ***ĉ, ĝ, ĥ, ĵ, ŝ* = *č, dž, ch, ž, š*.** Znaménko nad nimi je **stříška** (cirkumflex), ne háček: *ĉ* (U+0109) a *č* (U+010D) jsou v Unicode dvě různá písmena. Zkuste to na slově *Ĉeĥio* „Česko“: čte se „če-CHI-o“ a obsahuje hned dvě písmena, která znáte z češtiny.
- ***ŭ* je polohláskové *u*.** Nad ním je malý oblouček (breve). Zní jako druhá část dvojhlásky *au* a *eu* v „auto“ a „euro“, a proto se píše jen v *aŭ* a *eŭ*. Bez znaménka by *u* po samohlásce tvořilo samostatnou slabiku, jako česky ve slovech „na-učit“ a „ne-umět“ (viz *ĉi-u-TA-ge* výše).
- **Přízvuk je jinde než v češtině.** Čeština přízvukuje vždy první slabiku, esperanto předposlední: *es-pe-RAN-to*, ne „ES-pe-ran-to“. U dvouslabičných slov (*KA-to*, *DO-mo*) se oba způsoby shodují, u delších ne.
- **Znělé souhlásky na konci slova zůstávají znělé.** Čeština na konci slova znělé souhlásky ztrácí znělost: „led“ se čte jako „let“ a „hrad“ jako „hrat“. V esperantu to správně není: *sed* „ale“ se čte „sed“, ne „set“, a *apud* „vedle“ se čte „apud“, ne „aput“ (PMEG).
- **Před *i* zůstávají *d, t, n* tvrdé.** V domácích českých slovech se *di, ti, ni* čtou jako „ďi, ťi, ňi“. V esperantu je čtěte tvrdě, jako česky ve slovech „diktátor“, „tinktura“ a „nikotin“: *diri* „říci“, *tiu* „ten“, *nigra* „černý“.
- **Délku samohlásek nepište.** České *á, é, í, ó, ú* a *ů* v esperantu nejsou, délka nic nerozlišuje. České *y* a *ý* se v esperantu píšou jako *i*: *sistemo* „systém“.
- ***h* a *ĥ* jsou dvě různá písmena.** *H* je jako české „h“ v „hrad“, *ĥ* jako „ch“ v „chata“. *Ĥ* je nejvzácnější písmeno a řada slov s ním má tvary s *k*: *ĥemio* = *kemio* „chemie“.

Další krok: naučte se slova, která uslyšíte jako první, v článku [Základní fráze v esperantu](https://esperantopedia.org/cs/fraze/zakladni-fraze/).

## Časté otázky

### Kolik písmen má esperantská abeceda?

Má 28 písmen: latinku bez q, w, x a y a k tomu šest písmen se znaménky: ĉ, ĝ, ĥ, ĵ, ŝ a ŭ.

### Čte se esperanto tak, jak se píše?

Ano. Každé písmeno znamená jeden zvuk a vyslovuje se každé písmeno. Když znáte 28 písmen a pravidlo o přízvuku, přečtete nahlas libovolné slovo.

### Čtou se písmena esperanta jako česky?

Většina ano: *c, f, h, j, k, l, m, n, p, r, s, t, v, z* se čtou jako česky, *ĉ* jako *č*, *ĝ* jako *dž*, *ĥ* jako *ch*, *ĵ* jako *ž* a *ŝ* jako *š*. Liší se přízvuk (předposlední slabika místo první) a esperanto na konci slova nezbavuje souhlásky znělosti.

### Kde je přízvuk v esperantských slovech?

Vždy na předposlední samohlásce: *ta-BLO* je špatně, *TA-blo* „stůl“ je správně. Písmena *j* a *ŭ* se za samohlásky nepočítají.

### Proč esperanto používá písmena jako ĉ a ŝ?

Každý zvuk potřebuje právě jedno písmeno. Místo dvojic jako *ch* nebo *sh* esperanto používá jedno písmeno se znaménkem, takže pravopis nikdy není nejednoznačný.

### Jak napsat ĉ, ĝ a ŝ?

V telefonu přidejte do klávesnice esperanto (Gboard ho podporuje na Androidu i iPhonu) a podržte písmeno, například *c* pro *ĉ*. V počítači nainstalujte esperantské rozložení klávesnice nebo pište x-systémem (*cx, gx, sx*); náš slovník i cvičení v kurzu ho převádějí během psaní.

## Zdroje

- [PMEG: Literoj (abeceda a názvy písmen)](https://bertilow.com/pmeg/skribo_elparolo/skribo/literoj.html)
- [PMEG: Bazaj elparolaj reguloj (výslovnost, přízvuk, r, ĥ, znělost na konci slova)](https://bertilow.com/pmeg/skribo_elparolo/elparolo/bazaj_reguloj.html)
- [Fundamento de Esperanto – gramatika anglicky (1905)](https://www.akademio-de-esperanto.org/fundamento/gramatiko_angla.html)
- [Akademio de Esperanto: Pri apartaj teknikaj bezonoj (2007)](https://www.akademio-de-esperanto.org/decidoj/apartaj_teknikaj_bezonoj.html)
- [Akademio de Esperanto: Deklaro pri la Esperanta litero ŭ (2023)](https://www.akademio-de-esperanto.org/decidoj/pri-la-litero-u.html)
- [Vikipedio: X-sistemo](https://eo.wikipedia.org/wiki/X-sistemo)
- [Wikipedie: Esperanto – Abeceda a výslovnost](https://cs.wikipedia.org/wiki/Esperanto) a [Wikipedie: Ĉ](https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%88) (stříška, Unicode)
- [Wikipedie: Fonologie češtiny](https://cs.wikipedia.org/wiki/Fonologie_%C4%8De%C5%A1tiny) a [Wikipedia: Czech phonology](https://en.wikipedia.org/wiki/Czech_phonology) (přízvuk na první slabice, znělost na konci slova, měkčení *di, ti, ni*)
- M. Malovec, [Velký esperantsko-český slovník](https://satesperanto.org/IMG/pdf/velky_ec_slovnik_-_na_web.pdf) (Kava-Pech, 2017): úvod o české výslovnosti pro esperantisty (*hrad* [hrat])
- [Vikipedio: Ĉeĥio](https://eo.wikipedia.org/wiki/%C4%88e%C4%A5io)