Příčestí v esperantu: -ant-, -int-, -ont-, -at-, -it-, -ot-

Esperanto má šest příčestných přípon: tři činné (-ant-, -int-, -ont-) a tři trpné (-at-, -it-, -ot-). Samohláska ukazuje fázi děje – a probíhající, i dokončený, o dosud nezačatý – přesně jako slovesné koncovky -as, -is, -os. Písmeno n označuje činný rod. Všech šest je v pravidle 6 ze 16 pravidel z Fundamento de Esperanto (1905).

Příčestí představuje děj jako vlastnost osoby nebo věci (PMEG). S koncovkami -a, -e a -o se stává přídavným jménem, příslovcem nebo podstatným jménem. Šest příčestných přípon se počítá zvlášť od 31 běžných přípon.

#Šest příčestí v kostce

idokončenéaprobíhajícíonastávající

činné příčestí-int-legintadokončené-ant-legantaprobíhající-ont-legontanastávající

trpné příčestí-it-legitadokončené-at-legataprobíhající-ot-legotanastávající

#S koncovkami -a, -e a -o

Tvary na -a popisují podstatné jméno a shodují se s ním jako každé přídavné jméno: la dormanta infano – „spící dítě“; la skribitaj leteroj – „napsané dopisy“.

Tvary na -e popisují, co dělá podmět věty současně s hlavním dějem, před ním nebo po něm. Viz též příslovce.

• Legante, mi lernas. – „Při čtení se učím.“
• Fininte la laboron, li foriris. – „Když dokončil práci, odešel.“

Tvary na -o označují osobu: lernanto „žák“ (ten, kdo se učí), parolanto „mluvčí“, mortinto „zesnulý“, kaptito „zajatec“ (ten, kdo byl zajat). Je mezi nimi i název jazyka: esper·ant·o „ten, kdo doufá“. Zamenhof vydal svou první knihu roku 1887 pod pseudonymem Doktoro Esperanto (viz Zamenhof).

#Česká příčestí a přechodníky

Čech zná část těchto tvarů z vlastního jazyka, jenže esperanto jich má víc a pravidelně:

Česká trpná příčestí rozlišují vid: „čtený“ (nedokonavé, děj probíhá) a „přečtený“ (dokonavé, děj je hotový) – přesně jako -ata a -ita. Čech tedy rozdíl mezi nimi cítí od přírody. Věta Fininte la laboron, li foriris odpovídá knižnímu „Dokončiv práci, odešel“. Čeština má jen dva přechodníky, přítomný a minulý, a dnes se objevují hlavně v knižním stylu. V esperantu se příčestí tvoří stejně pravidelně od každého slovesa a ke třem činným tvarům přibývají tři trpné.

#Fáze, ne hodinový čas

Příčestí ukazují, v jaké fázi je děj vzhledem k hlavnímu slovesu, nikoli vzhledem k přítomnosti (PMEG). Srovnejte:

• La letero estis skribata en la paŭzo. – „Dopis se psal během přestávky.“ (stále ve psaní)
• La letero estis skribita en la paŭzo. – „Dopis byl během přestávky napsán.“ (tehdy už hotový)

Rozdíl je stejný jako mezi českým „psaný“ a „napsaný“.

#Složené časy: esti + příčestí

Tvar slovesa esti „být“ s příčestím dává přesnější časy. Změníte-li estas na estis, estos, estus nebo estu, posunete celý tvar v čase. Jednoduché časy popisují slovesa.

Trpný rod se tvoří z esti a trpného příčestí. Původce děje následuje po de: La letero estis skribita de Petro – „Dopis byl napsán Petrem“. Česky stojí původce v 7. pádu („Petrem“), esperantsky za de v základním tvaru. Může-li být de nejasné, je srozumitelnější fare de.

PMEG označuje jednoduché koncovky -as, -is, -os, -us, -u za obecně výhodnější: Mi manĝis – „Jedl/a jsem“ většinou postačí stejně jako Mi estis manĝinta. Zamenhof nikdy nepoužil splynulé tvary jako manĝintas místo estas manĝinta. PMEG je pokládá za logické, ale obtížně srozumitelné; jen málo z nich, například sciintus „byl/a by věděl/a“, se trochu používá.

#Spor ata/ita

V 50. letech a na počátku 60. let 20. století se esperantisté přeli o trpná příčestí. Jedna skupina, zvaná atistoj, četla samohlásky hlavně jako značky času. Pro dům postavený dávno psala La domo estis konstruata – „Dům byl postaven“.

Druhá skupina, itistoj, je četla jako vid: -it- pro dokončený děj, tedy La domo estis konstruita. Dne 25. listopadu 1967 Akademio de Esperanto rozhodla poměrem hlasů 26 z 31, že příčestí vyjadřují vid. Dodala, že jen tento výklad odpovídá Zamenhofovu úzu.

V roce 1989 Akademio rozhodnutí potvrdila. Označila výklad podle vidu za starší, knižnější a základní. Moderní popisné gramatiky, například PMEG, popisují příčestí těmito pojmy: probíhající, dokončené, dosud nezačaté. Pro mluvčí češtiny je takový výklad přirozený, protože „stavěný“ a „postavený“ se v češtině liší právě videm, ne časem.

#Příklady ve větách

• La dormanta bebo ne aŭdis la bruon. – „Spící miminko neslyšelo ten hluk.“
• Ŝi rigardis la falantan neĝon. – „Dívala se na padající sníh.“
• Mi trovis la perditan ŝlosilon sub la lito. – „Našel jsem ztracený klíč pod postelí.“
• Ni renkontiĝos la venontan semajnon. – „Sejdeme se příští týden.“
• Promenante en la parko, mi renkontis malnovan amikon. – „Když jsem se procházel v parku, potkal jsem starého přítele.“
• Manĝinte, ni iris promeni. – „Po jídle jsme šli na procházku.“
• La parolanto dankis la aŭskultantojn. – „Řečník poděkoval posluchačům.“
• La domo estis konstruita antaŭ cent jaroj. – „Ten dům byl postaven před sto lety.“
• La ponto estas ankoraŭ konstruata. – „Most se ještě pořád staví.“

#Časté otázky

#Jaký je rozdíl mezi -ata a -ita?

-Ata popisuje probíhající děj, -ita dokončený. La pordo estas fermata znamená „dveře se právě zavírají“; la pordo estas fermita znamená „dveře jsou zavřené“.

#Jak se v esperantu tvoří trpný rod?

Použijte esti s trpným příčestím: La libro estas legata – „Kniha se čte“. Původce následuje po de (nebo fare de).

#Co znamená slovo „esperanto“?

Je to podstatné jméno utvořené z činného příčestí přítomného od slovesa esperi „doufat“: esper·ant·o, „ten, kdo doufá“. Pochází ze Zamenhofova pseudonymu Doktoro Esperanto (1887).

#Potřebuji složené časy typu estas manĝinta?

Zřídka. Jednoduché tvary -as, -is, -os pokryjí většinu potřeb; složené časy pomáhají, když záleží na přesné fázi děje.

#Co znamená příčestí s -e?

Popisuje děj podmětu, který provází hlavní sloveso: Fininte, li foriris – „Když skončil, odešel“.

#Zdroje

• Fundamento de Esperanto – gramatika v angličtině (pravidlo 6)
• Akademio de Esperanto – rozhodnutí o příčestích (1967, 1989)
• PMEG – příčestí
• PMEG – příčestí jako slova na -a
• PMEG – složené slovesné tvary
• PMEG – neobvyklé složené slovesné tvary
• David K. Jordan – The ata/ita problem (UC San Diego)
• Wikipedia – Unua Libro
• Wikipedia – Esperanto grammar