Dějiny esperanta: od roku 1887 do dneška

Esperanto vyšlo 26. července 1887 ve Varšavě. Vydal je Ludvík Lazar Zamenhof, oční lékař z Bělostoku, v útlé ruskojazyčné knížce, kterou dnes nazýváme Unua Libro („První kniha“). Během dvou desetiletí se rozšířilo po Evropě i za její hranice. První Světový kongres esperanta se sešel roku 1905 a Universala Esperanto-Asocio vznikla roku 1908. Hnutí přežilo pronásledování v nacistickém Německu i v Sovětském svazu, získalo podporu UNESCO v letech 1954 a 1985 a po roce 2000 našlo na internetu novou generaci.

#Jak esperanto vzniklo?

Zamenhof vyrůstal v Bělostoku, ve městě Poláků, Rusů, Němců a Židů, kteří si často nedůvěřovali. Došel k přesvědčení, že neutrální a snadný druhý jazyk by takovou nevraživost mohl zmírnit. Jako dospívající ve Varšavě pracoval na jazykovém projektu, Lingwe uniwersala, a 17. prosince 1878 ho na oslavě představil školním kamarádům.

Dalších devět let ho upravoval a zkoušel, hlavně překládáním literatury. O životě za jazykem viz L. L. Zamenhof.

#Co bylo Unua Libro?

Unua Libro byla první učebnice esperanta. Ruská cenzura ji povolila k prodeji 14. července 1887 podle juliánského kalendáře, který tehdy platil v Ruském impériu – podle dnešního kalendáře to je 26. července 1887, od té doby slavený jako Den esperanta. Vytiskl ji ve Varšavě Chaim Kelter a zaplacena byla věnem Zamenhofovy snoubenky Klary Silbernik.

Kniha byla napsána rusky a podepsána pseudonymem Doktoro Esperanto – „Doktor Doufající“. Čtenáři brzy začali nazývat esperantem samotný jazyk; Zamenhofův vlastní název pro něj byl Lingvo Internacia, „mezinárodní jazyk“. Ještě roku 1887 následovala vydání polské, německé a francouzské a roku 1889 anglický překlad Richarda Geoghegana. Kniha obsahovala gramatiku o 16 pravidlech – viz 16 pravidel.

#Jak se jazyk šířil před rokem 1905?

Zpočátku pomalu, pak rychle. Roku 1888 Zamenhof vydal Dua Libro („Druhá kniha“) a klub světového jazyka v Norimberku, dosud věnovaný konkurenčnímu volapüku, přešel k esperantu. Dne 1. září 1889 vyšel ve stejném městě první esperantský časopis, La Esperantisto.

V roce 1894 dal Zamenhof čtenářům časopisu hlasovat o souboru radikálních reforem; ti je zamítli. V roce 1895 La Esperantisto otiskl překlad textu Lva Nikolajeviče Tolstého a ruská cenzura časopis zakázala. Většina předplatitelů žila v Rusku, takže zanikl; v prosinci 1895 ho ve Švédsku nahradil nový časopis, Lingvo Internacia.

Po roce 1900 se těžištěm růstu stala Francie, s podporou vědců, učitelů a nakladatelů, například Hachette.

#Co se stalo na prvním Světovém kongresu v roce 1905?

V srpnu 1905 se v Boulogne-sur-Mer ve Francii sešlo 688 lidí z asi 20 zemí na prvním Světovém kongresu esperanta. Zjistili, že mohou mluvit, diskutovat a uspořádat celý kongres v esperantu bez tlumočníků.

Kongres přijal Buloňskou deklaraci. Učinila z Fundamento de Esperanto (1905) – Zamenhofovy gramatiky, cvičení a základního slovníku – závazný základ jazyka, který nikdo nesmí měnit. Nová slova a tvary lze přidávat, ale jádro zůstává pevné. Tato stabilita je jedním z důvodů, proč esperanto přežilo své soupeře. Kongres také zřídil Jazykový výbor, z něhož se roku 1948 stala dnešní Akademio de Esperanto.

Grafika počítá kořeny označené ve slovníku ReVo jako oficiální. Akademie počítá „prvky“ – kořeny, afixy, malá slova a 11 koncovek – a dospívá přibližně k 5 373; viz oficiální esperanto.

#Jak hnutí rostlo před první světovou válkou?

V říjnu 1907 se v Paříži sešel výbor Delegace pro přijetí mezinárodního pomocného jazyka a podpořil reformované esperanto zvané ido. Jeho autor, který se podepisoval „Ido“, byl roku 1908 prozrazen jako Louis de Beaufront, dosud přední esperantista; pozdější historici vidí projekt hlavně jako dílo Louise Couturata. Rozkol hnutí připravil o některé vůdčí osobnosti, ale většina mluvčích zůstala u esperanta.

Dne 28. dubna 1908 byla v Ženevě založena Universala Esperanto-Asocio (UEA), a to mladým švýcarským novinářem Hectorem Hodlerem, francouzským učitelem Théophilem Rousseauem a dalšími. O dva roky později, v roce 1910, překročil Světový kongres poprvé Atlantik, do Washingtonu, D.C. Zamenhof byl mezi lety 1907 a 1917 čtrnáctkrát nominován na Nobelovu cenu míru, poprvé na návrh 12 britských poslanců. Kongres plánovaný na rok 1914 v Paříži byl s vypuknutím války zrušen. Zamenhof zemřel ve Varšavě 14. dubna 1917, za německé okupace.

#Zabývala se esperantem Společnost národů?

Ano. Od prosince 1920 navrhovaly delegace v čele s Íránem, aby Společnost národů esperanto doporučila. Francouzský delegát Gabriel Hanotaux se návrhu stavěl proti od prvního podání v prosinci 1920, protože v něm viděl ohrožení francouzštiny jako jazyka diplomacie. Zástupce generálního tajemníka Společnosti, Nitobe Inazō, se jako její delegát zúčastnil Světového kongresu 1921 v Praze a podal příznivou zprávu.

Zpráva Společnosti národů, Esperanto as an International Auxiliary Language, byla roku 1922 předložena třetímu zasedání Shromáždění, které ji přijalo, ale otázku škol předalo výboru; ten ji roku 1923 odmítl. Francie už v červnu 1922 zakázala esperanto ve svých státních školách: učitelé dostali pokyn, aby je nepropagovali, a školní budovy se nesměly propůjčovat esperantským kurzům. Dvacátá léta byla přesto vrcholem: nové časopisy, kongres 1923 v Norimberku s 4 963 účastníky (rekord do roku 1987), dělnický svaz SAT (založen 1921) a od roku 1927 Den esperantské knihy 15. prosince.

#Proč bylo esperanto pronásledováno?

Totalitní režimy viděly v mezinárodním jazyce hrozbu. Základní dějiny tohoto pronásledování od Ulricha Linse nesou název La danĝera lingvo – „Nebezpečný jazyk“.

• Nacistické Německo. Hitler napadl esperanto v Mein Kampf jako nástroj židovského světového spiknutí. Dělnické esperantské skupiny byly zakázány roku 1933 a v červnu 1936 politická policie rozpustila všechny zbývající esperantské organizace. Všechny tři Zamenhofovy děti byly zavražděny v holocaustu: Adam byl zastřelen v Palmirách v lednu 1940, Zofia a Lidia zahynuly roku 1942 v Treblince.
• Sovětský svaz. Esperanto bylo zprvu trpěno a dokonce podporováno a roku 1921 vznikl oficiálně uznaný Svaz sovětských esperantistů. Při Stalinových čistkách byl jeho vůdce Ernest Drezen v dubnu 1937 zatčen a 27. října 1937 zastřelen. Esperantská činnost byla od roku 1937 do roku 1956 prakticky nemožná.

#Jak se k esperantu postavilo UNESCO?

Dne 10. prosince 1954 přijala Generální konference UNESCO v Montevideu rezoluci IV.1.4.422–4224. Konstatovala výsledky, jichž esperanto dosáhlo v mezinárodní duševní výměně a ve sbližování národů, a zahájila konzultativní vztahy mezi UNESCO a UEA.

V roce 1985 přijalo UNESCO na konferenci v Sofii druhou rezoluci. Blahopřála hnutí k blížícímu se stému výročí a vyzvala členské státy, aby je připomněly a podporovaly výuku o jazykovém problému a o esperantu. Stoletý jubilejní kongres ve Varšavě roku 1987 přilákal 5 946 účastníků, což je dodnes rekord.

#Jak se esperanto změnilo po roce 1945?

UEA přesunula roku 1955 své sídlo do Rotterdamu, kde sídlí dodnes. Esperanto ožilo ve východní Evropě po roce 1956 a rozrostlo se i mimo Evropu – v Číně, jinde ve východní Asii, v Latinské Americe a později v Africe. V roce 1996 přijal 81. Světový kongres v Praze Pražský manifest, sedm zásad hnutí, jako jsou demokracie, jazyková práva a jazyková rozmanitost. Moderní organizace se utvářely v tomto období.

#Jak změnil esperanto internet?

Internet se pro roztroušenou komunitu hodil. Důležité milníky:

• 2001 – vznikla esperantská Wikipedie (Vikipedio); v říjnu 2026 měla asi 390 000 článků.
• 21. prosince 2002 – spustil se bezplatný kurz lernu!.
• 22. února 2012 – Překladač Google přidal esperanto jako 64. jazyk.
• 28. května 2015 – Duolingo spustilo kurz esperanta pro anglicky mluvící; do března 2020 začalo esperantské kurzy Duolinga 2,8 milionu lidí.
• 2017 – aplikace Amikumu začala propojovat mluvčí esperanta v okolí.

Tyto nástroje přivedly mnohem víc studentů než jakákoli dřívější kampaň, i když většina brzy přestane. Viz kolik lidí mluví esperantem.

#Co se s esperantem děje dnes?

V roce 2014 zapsalo Polsko „jazyk esperanto jako nositele esperantské kultury“ na svůj národní seznam nemateriálního kulturního dědictví a v roce 2026 zapsalo Rakousko esperantskou kulturu do vlastního soupisu. V květnu 2023 byla historická knihovna UEA převedena do Národní knihovny Polska.

Světový kongres poprvé zavítal do Afriky roku 2024, do tanzanské Arushi. 110. kongres se konal roku 2025 v Brně a 111. v rakouském Grazu ve dnech 1.–8. srpna 2026. UEA oznámila Melbourne v Austrálii pro rok 2027.

#Jak se esperanto vyvíjelo v českých zemích?

Do českých zemí dorazilo esperanto brzy. První česká učebnice, Úplná učebnice mezinárodní řeči dra. Esperanta, vyšla roku 1890 v Pardubicích nákladem autora, Františka Vladimíra Lorence – jen tři roky po Unua Libro. Lorenc později odešel do Brazílie, kde se stal průkopníkem esperantského hnutí (viz esperanto a spiritismus). První esperantský klub v českých zemích vznikl roku 1901 v Brně, mezi jeho zakladateli byl dělnický poslanec Josef Hybeš a Karel Pelant, redaktor Dělnických listů. Roku 1902 následoval první klub v Praze; spoluzakladatelem byl básník Stanislav Kostka Neumann.

V Praze se v roce 1921 konal 13. Světový kongres esperanta s 2 561 účastníky. Právě tam byl založen dělnický svaz SAT a kongresu se zúčastnil zástupce Společnosti národů (viz výše). V meziválečném Československu sdružoval esperantisty Československý esperantský svaz; gestapo jej roku 1940 rozpustilo, po válce byl obnoven a roku 1952 byl rozpuštěn znovu. Český esperantský svaz (ČES) byl ustaven v březnu 1969 v Brně a působí dodnes; informace o kurzech a akcích najdete na esperanto.cz.

Praha hostila světový kongres podruhé roku 1996 (81. kongres, 2 972 účastníků), kde byl přijat Pražský manifest. Brno hostilo 110. Světový kongres esperanta ve dnech 26. července – 2. srpna 2025 s 1 132 účastníky.

#Časová osa esperanta

#Časté otázky

#Kdy bylo esperanto vynalezeno?

Zamenhof na něm pracoval od 70. let 19. století a vydal je 26. července 1887 ve Varšavě. Toto datum se slaví jako Den esperanta.

#Proč Zamenhof esperanto vytvořil?

Chtěl neutrální, snadný druhý jazyk, který by lidem různých národů umožnil dorozumívat se jako rovný s rovným. Vyrůstal v mnohojazyčném Bělostoku, kde viděl, jak jazykové bariéry živí nedůvěru mezi společenstvími.

#Bylo esperanto někdy zakázáno?

Ano. Nacistické Německo rozpustilo všechny esperantské organizace roku 1936 a v Sovětském svazu byla esperantská činnost v letech 1937–1956 potlačována, přičemž přední esperantisté byli zastřeleni. Ruské impérium zakázalo první esperantský časopis už roku 1895. V českých zemích rozpustilo esperantský svaz roku 1940 gestapo.

#Přijala esperanto Společnost národů?

Ne. Návrh z počátku 20. let měl širokou podporu, ale Francie jej zablokovala a zpráva Společnosti z roku 1922 nevedla k žádnému doporučení pro školy.

#Uznává esperanto UNESCO?

UNESCO přijalo příznivé rezoluce roku 1954 a 1985 a Universala Esperanto-Asocio má s UNESCO konzultativní vztahy od roku 1954. Esperanto není oficiálním jazykem OSN.

#Zdroje

• Wikipedie, Esperanto (kapitola o dějinách esperanta v českých zemích); Wikipedia, Unua Libro, History of Esperanto a Declaration of Boulogne; Vikipedio, Unua Libro a La Esperantisto
• Wikipedia, Esperanto in the Czech Republic; František Vladimír Lorenc, Úplná učebnice mezinárodní řeči dra. Esperanta (Pardubice 1890); Radio Prague International, A look at the Czech Esperanto movement
• Wikipedie, Pražský manifest a Stanislav Kostka Neumann; Český esperantský svaz, esperanto.cz
• Universala Esperanto-Asocio, seznam světových kongresů
• Vikipedio, 1-a Universala Kongreso de Esperanto
• Nobel Prize, archiv nominací: Lazarus Ludwig Zamenhof
• Rezoluce UNESCO z let 1954 a 1985, text sestavený ILEI; UNESCO Records of the General Conference, 1985
• Léon Bérard, oběžník z června 1922 o esperantu na francouzských školách, přetištěný v Les Langues modernes, červenec 1922 (sken přes Espéranto-France)
• Wikipedia (de), Deutscher Esperanto-Bund (nacistické období); Wikipedia, Ernest Drezen
• Ulrich Lins, La danĝera lingvo (Bleicher, 1988); anglické vydání Dangerous Language (Palgrave Macmillan, 2016–17)
• Narodowy Instytut Dziedzictwa, Język esperanto jako nośnik kultury esperanckiej (2014); Rakouská komise UNESCO, Esperanto culture in Austria (2026)
• Google Translate Blog, 22. února 2012