Podstatná a přídavná jména v esperantu: -o, -a a množné -j

Každé esperantské podstatné jméno končí na -o a každé přídavné jméno na -a. Obě přidávají -j v množném čísle a -n jako předmět a přídavné jméno se vždy shoduje se svým podstatným jménem: bona kato, bonaj katoj, bonan katon, bonajn katojn – „dobrá kočka, dobré kočky, dobrou kočku, dobré kočky“. Gramatický rod ani nepravidelné množné číslo neexistují.

Shoda přídavného jména s podstatným je vám z češtiny dobře známá. Esperanto ji ale zjednodušilo na minimum: čeština se shoduje v rodě, čísle a jednom ze sedmi pádů, esperanto jen v čísle a v tom, zda je slovo předmětem.

#Podstatná jména: koncovka -o

Podstatné jméno je každé slovo zakončené na -o: domo – „dům“, amiko – „přítel“, kuro – „běh“. Koncovka určuje slovní druh, takže z jednoho kořene vznikne několik slov: bela – „krásný“, bele – „krásně“, belo – „krása“. To je základ esperantského tvoření slov.

belopodstatné jméno

-obelopodstatné jméno-abelapřídavné jméno-ebelepříslovce-ibeliinfinitiv

Podstatná jména nemají gramatický rod. Většina slov pro osoby, například amiko – „přítel, přítelkyně“ nebo instruisto – „učitel, učitelka“, o pohlaví nic neříká. Několik kořenů je významem mužských a přípona -in- tvoří ženský tvar: patro – „otec“, patrino – „matka“. Viz přípony. V češtině naopak každé podstatné jméno rod má (pes, kočka, auto), a ten určuje tvary přídavných jmen i sloves v minulém čase.

#Množné číslo: -j

Přidejte -j za koncovku: domo → domoj – „domy“, bela → belaj. Koncovka -oj zní jako české „oj“ ve slově „stroj“ a -aj jako „aj“ ve slově „kraj“.

Po každém čísle vyšším než jedna je podstatné jméno v množném čísle: du katoj – „dvě kočky“, tri grandaj domoj – „tři velké domy“. S unu – „jeden“ zůstává v jednotném čísle: unu tago – „jeden den“. Česká číslovka vyžaduje po pěti a více 2. pád množného čísla („pět koček“) a esperanto tuto proměnlivost nezná: vždy kvin katoj.

#Shoda: přídavné jméno kopíruje podstatné

Přídavné jméno přebírá stejné -j a -n jako podstatné jméno, které popisuje. Takhle vypadá celý vzorec:

• La bonaj katoj dormas. – „Dobré kočky spí.“
• Mi vidas bonajn katojn. – „Vidím dobré kočky.“

Pořadí se nemění: koncovka, pak -j, pak -n. Proto katojn, nikdy katonj. Koncovka množného předmětu -ojn se čte „oj“ a hned za tím „n“. Kdy přidat -n, vysvětluje stránka o akuzativu.

Slova, která fungují jako přídavná jména, se shodují stejně. Patří sem přivlastňovací zájmena jako mia – „můj“ a tabulková slova jako tiu – „ten“: miajn amikojn – „mé přátele“ (předmět), tiujn librojn – „ty knihy“ (předmět). Viz zájmena a tabulková slova.

#Postavení přídavného jména

Přídavné jméno obvykle stojí před podstatným jménem, stejně jako v češtině, ale správné je i po něm: bela domo nebo domo bela – „krásný dům“. Koncovky ukazují, k jakému podstatnému jménu patří, i když se slovosled změní.

#Přídavná jména po esti

Po esti – „být“, iĝi – „stát se“ a ŝajni – „zdát se“ se přídavné jméno shoduje v čísle, ale nikdy nebere -n:

• La katoj estas bonaj. – „Kočky jsou dobré.“
• La domo ŝajnas malnova. – „Dům se zdá starý.“

Jedno přídavné jméno popisující dvě podstatná jména v jednotném čísle spojená kaj – „a“ je v množném čísle: La tablo kaj la seĝo estas novaj. – „Stůl a židle jsou nové.“

#Stupňování: pli, plej, ol

Esperanto nemá koncovky pro druhý stupeň ani nepravidelné tvary typu „dobrý – lepší – nejlepší“. Práci odvedou krátká slova:

Bona zůstává pravidelné: pli bona – „lepší“, la plej bona – „nejlepší“. Totéž stupňuje i příslovce: pli rapide – „rychleji“. Čeština tvoří druhý stupeň příponou („-ější, -ší“) a mnohé tvary jsou nepravidelné („dobrý – lepší, velký – větší, malý – menší“); esperanto má jediný postup. Podrobně o stupňování.

Po ol a kiel zůstává slovo v tom tvaru, který by mělo v úplné větě:

• Mi amas vin pli ol li. – „Miluji tě víc než on.“
• Mi amas vin pli ol lin. – „Miluji tě víc než jeho.“

Česky to funguje stejně: „víc než on“ a „víc než jeho“ se liší pádem podle role slova v celé větě.

Pro „velmi“ a „příliš“ použijte tre a tro: tre granda – „velmi velký“, tro granda – „příliš velký“. Přípony -eg- a -et- mění sílu uvnitř slova: granda → grandega – „obrovský“, domo → dometo – „domek“.

#Časté chyby

#Časté otázky

#Shodují se esperantská přídavná jména s podstatnými jmény?

Ano, v čísle a pádu. Má-li podstatné jméno -j nebo -n, má je i každé přídavné jméno, které ho popisuje: grandajn domojn – „velké domy“ (předmět). Shoda v rodě neexistuje, protože neexistuje gramatický rod.

#Jak se v esperantu tvoří množné číslo?

Přidejte -j k podstatnému jménu a jeho přídavným jménům: nova libro → novaj libroj – „nové knihy“. Žádné výjimky neexistují.

#Jak se v esperantu řekne „lepší“ a „nejlepší“?

Pli bona je „lepší“ a la plej bona „nejlepší“. U příslovcí: pli bone – „lépe“, plej bone – „nejlépe“.

#Může přídavné jméno stát za podstatným jménem?

Ano. Domo bela i bela domo jsou správně; koncovky ukazují, která slova k sobě patří.

#Zdroje

• Fundamento de Esperanto, pravidla 2 a 3 (anglicky) – Akademio de Esperanto
• Seksa signifo de O-vortoj – PMEG
• A-vortoj: bazaj reguloj – PMEG
• Nombro: bazaj reguloj a Nombro ĉe A-vortoj – PMEG
• N-finaĵo: bazaj reguloj – PMEG
• Kiel kaj ol: uzado a kun rolmontriloj – PMEG
• Esperanto grammar – Wikipedie (anglicky)