Zájmena v esperantu: mi, vi, li, ŝi, si a další

Osobní zájmena esperanta jsou mi – „já“, vi – „ty, vy“, li – „on“, ŝi – „ona“, ĝi – „ono“, ni – „my“, ili – „oni, ony, ona“, oni – „člověk, lidé“ (neurčitý podmět) a zvratné si. Přidejte -n pro předmět (min – „mě“) a -a pro přivlastňování (mia – „můj“). Žádné další tvary se učit nemusíte.

Těchto devět zájmen uvádí pravidlo 5 ze 16 pravidel. Desáté, ci, existuje jen ve slovníku Fundamenta a téměř se nepoužívá.

#Všechna osobní zájmena

mi + -n = min

Zájmeno	Česky	Předmět (-n)	Přivlastňovací (-a)
mi	já	min – mě	mia – můj
vi	ty, vy (jeden nebo více)	vin – tebe, vás	via – tvůj, váš
li	on	lin – ho, jeho	lia – jeho
ŝi	ona	ŝin – ji	ŝia – její
ĝi	ono	ĝin – ho, je	ĝia – jeho
ni	my	nin – nás	nia – náš
ili	oni, ony, ona	ilin – je	ilia – jejich
oni	člověk, lidé	onin – člověka (vzácné)	onia – člověkův (vzácné)
si	(zvratné)	sin – se, sebe	sia – svůj

• vi je jednotné i množné, zdvořilé i důvěrné. Jedno slovo pokrývá „ty“, „vy“ (více osob) i zdvořilé „Vy“. Mluvčí češtiny se tak vyhnou věčné otázce tykání a vykání: stačí vi.
• ĝi je pro věci, zvířata a malá miminka.
• ili je pro jakoukoli skupinu osob nebo věcí, bez rodu. Odpovídá českému „oni“, „ony“ i „ona“ podle rodu.
• oni znamená lidi obecně: Oni diras, ke… – „Říká se, že…“. Často odpovídá českému zvratnému „se“ nebo trpnému rodu: Oni parolas Esperanton tie. – „Esperantem se tam mluví.“ Onin a onia jsou pravidelné, ale jen zřídka potřebné.

Pozor na falešného přítele. České „oni“ je esperantsky ili („oni se učí“ – ili lernas). Esperantské oni nemá s českým „oni“ nic společného: je to neurčitý podmět „člověk, lidé“.

Tvar předmětu se řídí pravidly akuzativu: Ŝi amas lin. – „Miluje ho.“ Ĉu vi vidis min? – „Viděl/a jste mě?“ Čeština osobní zájmeno u slovesa obvykle vynechává („miluje“, „vidím“), esperanto ho vyžaduje: Mi vidas, ne Vidas.

#Přivlastňovací zájmena se shodují jako přídavná jména

Přivlastňovací zájmena jsou přídavná jména, proto přebírají -j a -n od svého podstatného jména:

Přivlastňovací zájmeno už podstatné jméno určuje, proto se před podstatným jménem nikdy nespojuje s la: mia libro, ne la mia libro. Samostatně znamená la mia „moje, to moje“: Tiu ĉambro estas la mia. – „Ten pokoj je můj.“ Viz člen. Česká přivlastňovací zájmena se skloňují podle rodu, čísla i pádu („můj, má, mé, mého, mému…“); esperantské mia má jen koncovky -j a -n.

#Si, sin, sia: zvratné zájmeno

Si odkazuje na podmět vlastní věty, a to jen tehdy, je-li podmět třetí osoby: li, ŝi, ĝi, ili, oni nebo podstatné jméno.

Dvě pravidla předcházejí většině chyb:

1. Jen třetí osoba. Pro mi, vi, ni používejte jejich vlastní tvary: Mi lavas min. – „Myji se.“ Ni amas nian urbon. – „Máme rádi své město.“ Tady se esperanto od češtiny liší: české „se“, „si“ a „svůj“ se používají ve všech osobách („myji se, myješ se“, „mám svou knihu“), esperantské si jen ve třetí.
2. Nikdy v podmětu. Anna kaj ŝia fratino venis. – „Anna a její sestra přišly.“ Sia je zde chybné, protože celé spojení je samo podmětem. S kun je to správně: Anna kun sia fratino venis. – „Anna se svou sestrou přišla.“

Dobrá zpráva pro Čechy: rozdíl mezi sia a lia/ŝia znáte z češtiny jako rozdíl mezi „svůj“ a „jeho/její“. Li vidis sian fraton – „Viděl svého bratra“ (vlastního); Li vidis lian fraton – „Viděl jeho bratra“ (cizího). Čeština stejně jako esperanto nepřipouští „svůj“ uvnitř podmětu.

#Ci: dávné „ty“

Slovník Fundamenta obsahuje ci, důvěrné jednotné „ty“, ale 16 pravidel o něm mlčí. PMEG uvádí, že ci se v praxi nikdy opravdu nepoužívalo a mnoho mluvčích by mu nerozumělo. Běžné esperanto používá vždy vi.

#Ri a zájmena bez rodu

Esperanto nemá oficiální zájmeno pro jednu osobu neznámého nebo neurčeného pohlaví. Tradičně se používalo li, což je dnes stále častěji kritizováno jako sexistické. Zamenhof dovoloval také ĝi pro osoby neznámého pohlaví, ale PMEG varuje, že u dospělých může působit zvěcňujícím dojmem.

Neoficiální zájmeno ri (rin, ria) znamená „on nebo ona“ pro jednu osobu bez ohledu na pohlaví. PMEG ho označuje za neoficiální a poznamenává, že se poměrně rozšířilo, zejména mezi mladými mluvčími. Podle anglické Wikipedie šlo k roku 2019 o nejoblíbenější návrh genderově neutrálního zájmena; Akademio de Esperanto ho nepřijala.

• Mia amiko diris, ke ri venos. – „Můj přítel/moje přítelkyně řekl/a, že přijde.“

#Zájmena po předložkách

Po předložce zůstávají zájmena v základním tvaru: kun mi – „se mnou“, por vi – „pro vás“, al ŝi – „k ní“. Příjemce děje se vyjadřuje předložkou al: Donu al mi la libron. – „Dejte mi tu knihu.“ Česky stojí zájmeno po předložce v příslušném pádu („se mnou, pro vás, k ní“), esperantsky se nemění. Viz předložky.

#Příklady ve větách

• Mi amas vin. – „Miluji tě.“
• Ni parolis pri vi hieraŭ. – „Včera jsme o tobě mluvili.“
• Ŝi donis al li sian libron. – „Dala mu svou knihu.“
• Ŝi donis al li lian libron. – „Dala mu jeho knihu.“
• Ili vizitis siajn gepatrojn. – „Navštívili své rodiče.“
• Li lavas sin ĉiumatene. – „Každé ráno se myje.“
• La hundo ludas kun sia pilko. – „Pes si hraje se svým míčem.“
• Ĉu tiu ombrelo estas via aŭ mia? – „Je ten deštník tvůj, nebo můj?“
• Oni diras, ke la vintro estos malvarma. – „Říká se, že zima bude studená.“

#Časté otázky

#Jak se v esperantu vyká?

Použijte vi, pro jednu osobu i pro více, zdvořile i důvěrně. Pro větší zdvořilost přidejte oslovení jako sinjoro – „pane“ nebo sinjorino – „paní“. Esperanto tedy nerozlišuje tykání a vykání.

#Jaký je rozdíl mezi sia a lia?

Sia odkazuje zpět na podmět věty: Li legas sian libron – „Čte svou knihu“. Lia znamená někoho jiného: Li legas lian libron – „Čte jeho knihu“ (knihu jiného muže).

#Je esperantské oni totéž co české „oni“?

Ne. České „oni“ je esperantsky ili. Esperantské oni je neurčitý podmět „člověk, lidé“: Oni diras… – „Říká se…“.

#Má esperanto zájmeno bez rodu?

Oficiálně ne. Neoficiální ri je nejrozšířenější možností; tradičně se pro osoby neznámého pohlaví používalo li a ĝi.

#Používá se ještě ci?

Téměř vůbec. Objevuje se jen ve slovníku Fundamenta a PMEG doporučuje vždy používat vi.

#Jak se řekne „moje“ nebo „vaše“ samostatně?

Použijte přivlastňovací zájmeno s la: la mia – „moje“, la via – „vaše“. Shoduje se jako přídavné jméno: Viaj ŝuoj estas novaj, la miaj estas malnovaj. – „Vaše boty jsou nové, moje jsou staré.“

#Zdroje

• Fundamento de Esperanto, pravidlo 5 (anglicky) – Akademio de Esperanto
• PMEG: Personaj pronomoj, Posedaj pronomoj, Dua persono (vi, ci), Tria persono (li, ŝi, ĝi, ri), Si en simplaj frazoj
• Esperanto grammar a Gender reform in Esperanto – Wikipedia