Člen la v esperantu: kdy ho použít a kdy vynechat

Esperanto má jediný člen, la, ve smyslu „ten, ta, to“. Nemění se podle rodu, čísla ani pádu: la domo – „ten dům“, la domoj – „ty domy“, la domojn – „ty domy“ (jako předmět). Neurčitý člen neexistuje: domo znamená „(nějaký) dům“ nebo prostě „dům“.

Stanoví to pravidlo 1 z 16 pravidel, které začátečníkům dokonce dovoluje la zpočátku vynechávat. V praxi ho používá každý plynule mluvící a jeho užití se velmi blíží anglickému „the“. Čeština člen vůbec nemá, takže je to pro Čechy jedna z největších novinek.

#Kdy použít la

Použijte la, když posluchač ví, kterou věc máte na mysli. PMEG význam la shrnuje slovy „víte, kterou myslím“.

Názvy jazyků jako la angla jsou zkrácené la angla lingvo – „anglický jazyk“. Proto potřebují la, na rozdíl od češtiny.

#Kdy la nepoužít

• Něco nového nebo neznámého. Hundo bojas. – „Štěká pes.“ (nějaký pes)
• S jinými určujícími slovy. Mia, tiu, ĉiu a podobná slova už podstatné jméno určují: mia libro – „moje kniha“, tiu domo – „ten dům“. Nikdy la mia libro ani la tiu domo.
• U většiny vlastních jmen. Petro, Londono, Japanio – a také samotné Esperanto: Mi lernas Esperanton. – „Učím se esperanto.“
• Obecně o věcech. Mi trinkas kafon. – „Piju kávu.“ Porovnejte La kafo estas varma. – „Ta káva je horká“ (tato konkrétní káva).

Přivlastňovací zájmeno s la může stát samostatně a znamená „můj“, „tvůj“ a podobně: Via aŭto estas ruĝa, la mia estas blua. – „Vaše auto je červené, to moje je modré.“ Viz zájmena.

#Mluvíme o celém druhu

Chceme-li mluvit o druhu nebo typu, má esperanto tři možnosti:

• Ĉevalo estas besto. – „Kůň je zvíře.“
• Ĉevaloj estas bestoj. – „Koně jsou zvířata.“
• La ĉevalo estas utila besto. – „Kůň je užitečné zvíře.“

Podle PMEG je nejběžnější tvar bez la, kdežto la představuje celý druh jako jedno známé individuum a zní formálněji.

#Zvláštní užití

• Části těla a oblečení. Když je majitel zřejmý, la nahrazuje přivlastňovací zájmeno: Li levis la manon. – „Zvedl ruku.“ Česky se přivlastňovací zájmeno také nepoužívá.
• „Všichni“ ze známé skupiny. La gastoj eksidis. – „Hosté se posadili“ (všichni).
• Panovnická jména. La stojí za jménem: Karolo la Granda – „Karel Veliký“.

#Zkrácený tvar l'

Pravidlo 16 dovoluje l' místo la. PMEG ho doporučuje jen po předložce končící samohláskou, například de, pri, tra nebo je: de l' mondo – „světa“, pri l' amo – „o lásce“.

Píše se jako samostatné slovo, ale vyslovuje se spolu s předložkou, jako jeden celek. Mimo poezii a písně je l' vzácné a v řeči se téměř nevyskytuje.

#Jak se člen la liší od češtiny

Čeština člen nemá. Určitost vyjadřuje kontext, ukazovací zájmeno „ten“ a často i slovosled: nová informace stojí zpravidla na konci věty („Přišel pes“ – nějaký pes), známá na začátku („Pes přišel“ – ten, o kterém víme).

Když potřebujete zdůraznit „jeden“ nebo „jistý“, použijte unu nebo iu: Iu viro telefonis. – „Volal nějaký muž.“ Viz tabulková slova.

Praktické pravidlo pro Čechy: u každého podstatného jména se zeptejte, zda posluchač ví, o které konkrétní věci mluvíte. Pokud ano, patří před něj la. Pokud ne, nebo pokud mluvíte obecně, la vynechejte.

#Příklady ve větách

• La suno brilas. – „Slunce svítí.“
• Mi aĉetis libron. La libro estas tre interesa. – „Koupil jsem si knihu. Ta kniha je velmi zajímavá.“
• Ĉu vi vidis la ŝlosilojn? – „Viděl jsi ty klíče?“
• Hundoj estas fidelaj bestoj. – „Psi jsou věrná zvířata.“
• La hundo estas fidela besto. – „Pes je věrné zvíře.“
• Mi ŝatas muzikon. – „Mám rád hudbu.“
• Esperanto estas facila lingvo. – „Esperanto je snadný jazyk.“
• La esperanta lingvo naskiĝis en 1887. – „Jazyk esperanto vznikl v roce 1887.“
• Mi loĝas en la ĉefurbo de Pollando. – „Bydlím v hlavním městě Polska.“

#Časté otázky

#Existuje v esperantu neurčitý člen?

Ne. Podstatné jméno bez la je neurčité: libro – „kniha, nějaká kniha“. Chcete-li zdůraznit „jeden“ nebo „jistý“, použijte unu nebo iu.

#Mění se la v množném čísle nebo v akuzativu?

Ne. La nikdy nepřibírá -j ani -n: la grandajn domojn – „ty velké domy“ (jako předmět). Mění se jen podstatné jméno a jeho přídavná jména, jak vysvětluje stránka o podstatných a přídavných jménech.

#Co znamená l' v esperantu?

Je to zkrácené la, které povoluje pravidlo 16. Objevuje se hlavně v poezii a v písních, po předložkách jako de nebo pri: de l' mondo – „světa“.

#Říká se „la Esperanto“?

Ne. Esperanto je vlastní jméno: Mi parolas Esperanton. – „Mluvím esperantem.“ Názvy jazyků tvořené příponou -a člen berou: la angla – „angličtina“.

#Zdroje

• Fundamento de Esperanto, pravidla 1 a 16 (anglicky) – Akademio de Esperanto
• PMEG o la: základní pravidla, jednotlivci, známé věci, druhy, zvláštní užití, vlastní jména
• Apostrofo: normala uzo – PMEG
• Esperanto grammar – Wikipedie (anglicky)