Akuzativ v esperantu (-n): kompletní průvodce

Akuzativ v esperantu je koncovka -n. Jejím hlavním úkolem je označit přímý předmět, tedy osobu nebo věc, na kterou sloveso působí: Mi vidas la katon – „Vidím kočku“. Vyjadřuje také směr (en la domon – „do domu“), datum (lundon – „v pondělí“) a míru (du horojn – „dvě hodiny“).

Esperanto má jen dva pády, základní tvar a akuzativ; všechny ostatní vztahy vyjadřují předložky (pravidlo 2). Pro mluvčí češtiny je to známá půda: -n odpovídá českému 4. pádu (akuzativu) u přímého předmětu, jen žádné z dalších šesti českých pádů už nepotřebujete.

PMEG to vysvětluje takto: ve větě v esperantu označuje roli slova předložka nebo koncovka -n a podstatné jméno bez předložky i bez -n je obvykle podmětem (nebo po esti popisuje podmět). Proto -n říká „toto není podmět“ všude tam, kde to neříká předložka: ve větě La katon vidas la hundo – „Pes vidí kočku“ – nemůže být la katon podmětem, ať stojí kdekoli.

#Pět úkolů koncovky -n

#Která slova berou -n

Koncovka se přidává ke slovům, která pojmenovávají nebo popisují věc, a vždy až za -j:

-n nikdy nepřijímají slovesa, člen la, předložky, spojky, číslovky jako du nebo tri a tabulková slova na -el, -am, -om, -al, -es (kiel, kiam, kiom, kial, kies). Proto Mi havas du katojn – „Mám dvě kočky“, nikdy dun katojn. Česká číslovka se skloňuje (dva, dvou, dvěma), esperantské du je neměnné.

#1. Přímý předmět

Předmět odpovídá za slovesem na otázku „koho?“ nebo „co?“. Protože ho označuje -n, může se slovosled měnit beze změny významu, stejně jako v češtině („Kočku pokousal pes“ znamená totéž co „Pes pokousal kočku“). Postavit la katon na začátek jen přesune důraz. Přesunete-li však -n na la hundon, změní se, kdo koho kousl:

La hundo podmět mordis sloveso la katon předmět

Pes pokousal kočku.

La katon předmět mordis sloveso la hundo podmět

Kočku pokousal pes.

La kato podmět mordis sloveso la hundon předmět

Kočka pokousala psa.

Všechno, co předmět popisuje, dostává také -n: Mi aĉetis tiun belan ruĝan aŭton. – „Koupil/a jsem to krásné červené auto.“ Viz podstatná a přídavná jména a zájmena.

#Předměty, které nemohou mít -n

Infinitivy, věty s ke – „že“ a citace nemají kam koncovku připojit. Jejich role je přesto jasná:

• Mi volas dormi. – „Chci spát.“
• Mi scias, ke vi venos. – „Vím, že přijdeš.“

#Pozdravy a poděkování

Mnoho běžných frází končí na -n: Saluton! – „Ahoj!“, Dankon! – „Děkuji!“, Bonan tagon! – „Dobrý den!“, Bonvenon! – „Vítejte!“. Jsou to předměty nevysloveného slovesa: (Mi deziras al vi) bonan tagon – „(Přeji vám) dobrý den“. Česky se zdraví v 1. pádě („Dobrý den!“), esperantsky se k tomu přidává -n. Více v pozdravech.

#2. Směr: kam

Po předložce místa mění -n otázku „kde“ na „kam“:

Rozdíl je podstatný: La kato saltas sur la tablo – „Kočka skáče po stole“ (nahoru a dolů), ale La kato saltas sur la tablon – „Kočka vyskočí na stůl“.

místo (kde?)

La kato saltas sur la tablo.

Kočka skáče po stole.

směr (kam?)

La kato saltas sur la tablon.

Kočka vyskočí na stůl.

Tohle rozlišení znáte i z češtiny: po předložkách „na, pod, před, za, nad“ se pro „kde?“ užívá 6. nebo 7. pád a pro „kam?“ 4. pád – „na stole“ × „na stůl“, „pod stolem“ × „pod stůl“, „před domem“ × „před dům“. Esperanto k tomu nepotřebuje jiný pád, jen -n.

Jen předložky, které mohou označovat i místo, přijímají směrové -n: en, sur, sub, antaŭ, apud, inter, trans a další. Al „k, do“, el „z“, de „od“ a ĝis „až do“ místo nikdy neoznačují, a proto po sobě -n nikdy nemají. Říká se Mi iras al la urbo – „Jdu do města“, nikoli al la urbon. Směrové -n vždy vyjadřuje pohyb k nějakému místu, nikdy pohyb od něj (PMEG). Úplný seznam je na stránce o předložkách.

Příslovce místa a tabulková slova místa přebírají -n pro směr i bez předložky: hejmen – „domů“, supren – „nahoru“, tien – „tam“, Kien vi iras? – „Kam jdeš?“. Totéž může udělat název místa (Mi veturos Parizon – „Pojedu do Paříže“, z cvičebnice Ekzercaro ve Fundamentu), ale PMEG poznamenává, že se toto holé -n v praxi používá téměř jen u jmen měst a zemí, pro vstup do místa, a dnes je velmi vzácné, skoro archaické; obvyklý tvar je al Parizo.

Směr může být i přenesený, pro změnu stavu: La sorĉisto ŝanĝis la princon en ranon. – „Čaroděj proměnil prince v žábu.“

#3. Čas: kdy

Časový údaj s -n a bez předložky říká, kdy se něco děje:

• lundon – „v pondělí“
• la 5-an de Majo – „pátého května“
• ĉiun tagon – „každý den“
• unu tagon – „jednoho dne“

Česky se přitom data vyjadřují 2. pádem („pátého května“) a dny předložkou s 6. pádem („v pondělí“); esperanto pro obojí používá jediné -n.

Stejný význam lze vyjádřit i předložkou: en la sama tago = la saman tagon – „ve stejný den“. U hodin se používá je: je la deka – „v deset hodin“, kdežto la dekan znamená „desátého“ (v měsíci).

#4. Míra: jak dlouho, jak daleko, kolik

-n vyjadřuje také dobu trvání, vzdálenost, cenu, váhu a věk:

• Mi dormis ok horojn. – „Spal/a jsem osm hodin.“
• Ni marŝis dek kilometrojn. – „Šli jsme deset kilometrů.“
• La libro kostas dek eŭrojn. – „Kniha stojí deset eur.“
• Li estas dudek jarojn aĝa. – „Je mu dvacet let.“

Pro trvání funguje i dum – „během“: dum ok horoj. Také čeština používá pro trvání 4. pád: „čekal jsem celou hodinu“ – Mi atendis tutan horon.

#5. Místo je

Pravidlo 14 dovoluje -n místo bezvýznamné předložky je: Mi ridas je lia naiveco = Mi ridas lian naivecon. PMEG poznamenává, že je to dnes dost vzácné a mluvčí dávají přednost jasné předložce.

#Kdy -n nepoužít

Většina chyb vzniká právě tady. V těchto případech -n vynechte:

1. Po esti, iĝi a ŝajni. Slovo za nimi popisuje podmět, není předmětem. Mi estas instruisto. – „Jsem učitel.“ Ŝi iĝis kuracisto. – „Stala se lékařkou.“ (Česky by zde stál 7. pád, „lékařkou“; esperantsky tu žádné -n není.)
2. Když podmět stojí za slovesem. Hieraŭ okazis grava afero. – „Včera se stala důležitá věc.“ U sloves okazi – „stát se“, manki – „chybět“, resti – „zůstat“ a aperi – „objevit se“ stojí podmět často na konci.
3. Po většině předložek. kun mia amiko – „s mým přítelem“, pri la libro – „o knize“. Česká předložka mění pád slova za sebou, esperantská ne; jen směr po předložce místa přidává -n.
4. U výsledku nebo popisu předmětu. Mi farbis la pordon verda. – „Natřel/a jsem dveře na zeleno.“ Porovnejte Mi farbis la verdan pordon. – „Natřel/a jsem zelené dveře.“
5. U nepřímého předmětu. Použijte al: Mi donis libron al ŝi. – „Dal/a jsem jí knihu.“ Český 3. pád (dativ) se v esperantu vyjadřuje předložkou al.

#Čeština a esperantský akuzativ

Přímý předmět je v češtině i v esperantu v akuzativu, jenže česká slovesa a předložky vyžadují i jiné pády. Při překladu proto nestačí řídit se českým pádem:

#Časté chyby

#Akuzativ a slovosled

Protože předmět nese -n, jsou gramatická všechna uspořádání podmětu, slovesa a předmětu: Petro amas Marian, Marian amas Petro, Amas Petro Marian a tak dále. Neutrální pořadí je podmět–sloveso–předmět. Volný slovosled znáte z češtiny, kde ho umožňují pády.

Postavit předmět na začátek dodává důraz: Kafon mi ne trinkas, sed teon mi ŝatas. – „Kávu nepiju, ale čaj mám rád/a.“ Jestliže předmět nemůže dostat -n, například cizí jméno, zachovejte neutrální pořadí. Více o slovosledu.

#Rychlá kontrola: -n, nebo ne

1. Pohyb k místu po en, sur, sub a podobných? Přidejte -n.
2. Předmět slovesa (ne po esti, iĝi, ŝajni)? Přidejte -n jemu i každému slovu, které ho popisuje.
3. Datum nebo míra bez předložky? Přidejte -n.
4. Cokoli jiného po předložce? Žádné -n.

#Časté otázky

#Co je akuzativ v esperantu?

Je to koncovka -n přidávaná k podstatným jménům, přídavným jménům, zájmenům a některým tabulkovým slovům. Označuje přímý předmět a také směr, data a míry.

#Odpovídá esperantské -n českému 4. pádu?

U přímého předmětu většinou ano: „Vidím kočku“ – Mi vidas la katon. Pozor však na česká slovesa, která chtějí jiný pád („bát se psa“, „mluvit esperantem“): esperantské sloveso má v těchto případech předmět s -n (Mi timas la hundon, Mi parolas Esperanton). Naopak 3. pád („dal jsem jí“) a pády po předložkách se v esperantu vyjadřují předložkou bez -n.

#Proč pozdravy v esperantu končí na -n?

Jsou to zkrácené věty. Bonan tagon! znamená (Mi deziras al vi) bonan tagon – „(Přeji vám) dobrý den“, takže pozdrav je předmětem nevysloveného slovesa.

#Používá se -n po předložkách?

Normálně ne: kun mi – „se mnou“, al la urbo – „do města“. Výjimkou je směr po předložce místa, jako je en, sur nebo sub: en la domon – „do domu“.

#Přebírá -n i přídavné jméno?

Ano. Každé přídavné jméno, přivlastňovací zájmeno a tabulkové slovo, které popisuje předmět, dostává -n: Mi perdis mian novan telefonon. – „Ztratil/a jsem svůj nový telefon.“

#Zdroje

• Fundamento de Esperanto, pravidla 2, 8, 13 a 14 (anglicky) – Akademio de Esperanto
• PMEG, kapitola o koncovce N: přehled, základní pravidla, předmět, směr, časový bod, míra, místo je
• Esperanto grammar – Wikipedie (anglicky)
• „Bonan matenon“ a nevyslovené sloveso – Usona Esperantisto, 2022