16 pravidel gramatiky esperanta: výklad každého pravidla

16 pravidel tvoří gramatickou část knihy Fundamento de Esperanto z roku 1905, která jazyk vymezuje. L. L. Zamenhof je poprvé zveřejnil v Unua Libro, jež vyšla rusky ve Varšavě 26. července 1887. Dohromady pokrývají koncovky, časy, zájmena, přízvuk a několik obecných zásad.

Pravidla jsou závazná, ale neúplná. Buloňská deklarace (1905) učinila z Fundamenta nedotknutelný základ: nikdo ho nesmí měnit, i když lze přidávat nová slova a oficiální rozhodnutí.

Oficiální text existuje ve francouzštině, angličtině, němčině, ruštině a polštině. Překlady do esperanta existují, ale nejsou součástí Fundamenta.

#Před pravidly: abeceda

Gramatika začíná abecedou o 28 písmenech, z nichž každé znamená jeden zvuk, včetně ĉ, ĝ, ĥ, ĵ, ŝ a ŭ. Následují dvě poznámky: ŭ se píše jen po samohlásce a tiskárny bez písmen s diakritikou smějí psát ch, gh, hh, jh, sh, u. Pozor, v tomto h-systému znamená ch písmeno ĉ (tedy české č), nikoli české ch. Úplný průvodce: abeceda esperanta.

#Slovní druhy (pravidla 1–8)

#Pravidlo 1: člen

Existuje jediný člen, la – „ten, ta, to“, stejný pro každý rod, číslo i pád. Neurčitý člen neexistuje, takže domo znamená „dům“ nebo „nějaký dům“. Pravidlo začátečníkům dokonce dovoluje la zpočátku vynechávat. Čeština člen nemá, takže jde o novinku. Více: člen la.

#Pravidlo 2: podstatná jména

Podstatná jména končí na -o a množné číslo přidává -j. Pády jsou jen dva: základní tvar a akuzativ s -n. Ostatní vztahy vyjadřují předložky. patro – „otec“, patroj – „otcové“, patron – „otce“ (jako předmět), de la patro – „od otce“, al la patro – „k otci“. Čeština má pádů sedm, esperanto jen dva.

#Pravidlo 3: přídavná jména

Přídavná jména končí na -a a stejně jako podstatná jména přebírají -j a -n. Stupňování používá pli – „více“, plej – „nejvíce“ a ol – „než“: pli blanka ol neĝo – „bělejší než sníh“. Více: podstatná a přídavná jména.

#Pravidlo 4: číslovky

Základní číslovky jsou unu, du, tri, kvar, kvin, ses, sep, ok, naŭ, dek, cent, mil (1–10, 100, 1000). Větší čísla se z nich skládají: kvincent tridek tri – 533. Koncovky a přípony tvoří řadové číslovky (kvara – „čtvrtý“), násobné (-obl-), zlomky (-on-) a skupinové (-op-) a po vyjadřuje rozdělení: po kvin – „po pěti“.

#Pravidlo 5: zájmena

Osobní zájmena jsou mi, vi, li, ŝi, ĝi, si, ni, ili, oni. Přidáním -a vzniká přivlastňovací zájmeno, mia – „můj“, a zájmena přebírají -n jako podstatná jména: min – „mě“. Více: zájmena.

#Pravidlo 6: slovesa

Slovesa se nikdy nemění podle osoby ani čísla. Veškerou práci odvede šest koncovek: -i infinitiv, -as přítomný čas, -is minulý čas, -os budoucí čas, -us podmiňovací způsob, -u rozkaz nebo přání. Šest příčestí (-ant-, -int-, -ont-, -at-, -it-, -ot-) vyjadřuje činný a trpný význam. Čeština naproti tomu časuje podle osoby a minulý čas navíc podle rodu („dělal, dělala“); esperantské -is je pro všechny stejné.

Trpný rod tvoří esti a trpné příčestí, přičemž původce se uvádí s de: ŝi estas amata de ĉiuj – „je milována všemi“. Anglický text z roku 1905 označuje -us jako „subjunctive“ (konjunktiv); dnes se mu říká podmiňovací způsob. Více: slovesa.

#Pravidlo 7: příslovce

Příslovce končí na -e a stupňují se jako přídavná jména: mia frato kantas pli bone ol mi – „můj bratr zpívá lépe než já“.

#Pravidlo 8: předložky

Za předložkou následuje základní tvar (nominativ): kun la patro – „s otcem“. Česká předložka vyžaduje určitý pád („s otcem“, „k otci“, „od otce“), esperantská žádný. Systematickou výjimkou je pravidlo 13, podle něhož -n po předložce místa označuje směr.

#Obecná pravidla (pravidla 9–16)

#Pravidlo 9: čtení

Každé slovo se čte přesně tak, jak se píše. Žádná písmena nezůstávají němá.

#Pravidlo 10: přízvuk

Přízvuk vždy padá na předposlední slabiku: fa-mi-li-o, es-pe-ran-to. Čeština přízvukuje první slabiku slova, takže na tohle si dejte pozor.

#Pravidlo 11: složená slova

Složená slova vznikají prostým spojením slov, přičemž hlavní slovo stojí poslední: vaporŝipo – „parník“ (vapor- „pára“ + ŝip- „loď“). Text z roku 1905 označuje části slov pro začátečníky apostrofy (patr'o), což se už nepoužívá. Více: tvoření slov.

#Pravidlo 12: zápor

Stačí jedno záporné slovo ve větě. Má-li věta jiné záporné slovo, ne se vynechá: mi neniam vidis – „nikdy jsem neviděl/a“, mi nenion vidis – „nic jsem neviděl/a“. V češtině se záporka naopak opakuje u každého slova („nikdy jsem nic neviděl“), v esperantu ne.

#Pravidlo 13: směr

Pohyb k nějakému místu se vyjadřuje koncovkou -n: kie? – „kde?“, kien? – „kam?“; tie – „tam“, tien – „tam“ (jako směr pohybu); mi iras Parizon – „jdu do Paříže“. Dnes je obvyklejší al Parizo. Více: akuzativ.

#Pravidlo 14: předložka je

Každá předložka má pevný význam. Když žádná nevyhovuje, použije se je, které nemá vlastní význam: ĝoji je tio – „radovat se z toho“. Akuzativ bez předložky může je nahradit: ĝoji tion. Esperantské je nemá nic společného s českým „je“ (to je estas).

#Pravidlo 15: cizí slova

Mezinárodní slova dostávají esperantský pravopis a nic víc. Přebírá se jen základní slovo, příbuzná se tvoří esperantskými koncovkami: teatro – „divadlo“, teatra – „divadelní“.

#Pravidlo 16: apostrof

Koncové -o podstatného jména a -a členu la lze vypustit a nahradit apostrofem: de l' mondo – „světa“. Dnes se to děje téměř jen v poezii a v písních.

#Co 16 pravidel vynechává

Pravidla vznikla v 80. letech 19. století, v tradičním stylu a z evropského pohledu. Komentář PMEG označuje představu, že esperanto má jen 16 pravidel, za častý omyl. Témata, kterých se sotva dotýkají nebo která vynechávají:

• 45 tabulkových slov (kiu, tiu, ĉiu…) a významy předpon a přípon, které se objevují spíše ve slovníku a cvičeních Fundamenta;
• slovosled, otázky ano/ne s ĉu a věty s ke – „že“;
• kdy použít zvratné si místo li nebo ŝi;
• akuzativ u dat a měr (lundon – „v pondělí“, du horojn – „dvě hodiny“);
• jaký čas příčestí vyjadřují, což Akademio de Esperanto upřesnila rozhodnutími z let 1967 a 1989;
• jak přípony -ig- a -iĝ- přepínají slovesa mezi přechodnými a nepřechodnými.

#Co je na pravidlech nové pro mluvčí češtiny

Z pravidel může překvapit hlavně jejich jednoduchost. Zvyk si budete muset změnit ve čtyřech místech:

• Člen. Čeština žádný nemá; u každého podstatného jména se tedy ptejte, zda posluchač ví, o které věci mluvíte (člen la).
• Shoda a pády. Žádné skloňování ani rodová shoda, jen -j a -n; předložky nepožadují žádný pád.
• Slovesa. Žádné osobní koncovky, žádný rod v minulém čase, žádné vidové dvojice.
• Přízvuk a zápor. Přízvuk na předposlední slabice místo první, jedno záporné slovo ve větě místo několika.

#Kde najít úplnou gramatiku

• PMEG (Plena Manlibro de Esperanta Gramatiko) Bertila Wennergrena: nejúplnější volně dostupná příručka, na internetu od roku 1995, napsaná v esperantu. Verze 15.5 je z června 2024.
• Samotné Fundamento: kromě pravidel ukazují gramatiku v praxi jeho Ekzercaro (cvičebnice) a Universala Vortaro (slovník).
• Rozhodnutí Akademio de Esperanto: oficiální upřesnění, například k příčestím.

#Příklady ve větách

• La libro estas sur la tablo. – „Kniha je na stole.“
• Mi vidas du katojn. – „Vidím dvě kočky.“
• La bluaj floroj estas tre belaj. – „Modré květiny jsou velmi krásné.“
• En la klaso estas dudek tri lernantoj. – „Ve třídě je dvacet tři žáků.“
• Ŝi skribis al mi longan leteron. – „Napsala mi dlouhý dopis.“
• Hieraŭ mi laboris, hodiaŭ mi ripozas. – „Včera jsem pracoval, dnes odpočívám.“
• Li kuras rapide. – „Rychle běží.“
• Ni veturos al la maro per trajno. – „Pojedeme k moři vlakem.“
• Mia avino havas grandan legomĝardenon. – „Moje babička má velkou zeleninovou zahradu.“
• Hodiaŭ neniu venis. – „Dnes nikdo nepřišel.“
• La infanoj kuris en la parkon. – „Děti vběhly do parku.“
• Mi venos je la tria. – „Přijdu ve tři hodiny.“

#Časté otázky

#Má esperanto opravdu jen 16 gramatických pravidel?

Ne. 16 pravidel je oficiální jádro, ale nezabývá se slovosledem, tabulkovými slovy, užitím si a spoustou dalšího. Úplné gramatiky, jako je PMEG, mají stovky stran.

#Kdo napsal 16 pravidel a kdy?

L. L. Zamenhof, tvůrce esperanta. Poprvé se objevila v Unua Libro roku 1887 a součástí Fundamento de Esperanto se stala roku 1905.

#Dá se těch 16 pravidel změnit?

Ne. Od Buloňské deklarace (1905) se Fundamento nesmí měnit. Akademio de Esperanto může přidávat slova a vydávat rozhodnutí, ale pravidla přepsat nemůže.

#Existuje oficiální esperantská verze 16 pravidel?

Ne. Oficiální texty jsou ve francouzštině, angličtině, němčině, ruštině a polštině. Esperantské překlady, například v PMEG, nemají oficiální status.

#Zdroje

• Fundamento de Esperanto a jeho anglická gramatika – Akademio de Esperanto
• Gramatiko en la Fundamento, s komentářem – PMEG
• Participoj (rozhodnutí z let 1967 a 1989) – Akademio de Esperanto
• Apostrofo: normala uzo – PMEG
• Fundamento de Esperanto, Unua Libro, Plena Manlibro de Esperanta Gramatiko – Wikipedie (anglicky)