Přípony v esperantu: všech 31 oficiálních s příklady

Esperanto má 31 oficiálních přípon. Každá stojí mezi kořenem a koncovkou a přidává jeden význam: lern·ej·o „škola“ je „učit se + místo“. Osmadvacet pochází z Fundamento de Esperanto (1905); -aĉ- přibyla roku 1909, -ism- roku 1919 a -end- roku 1953.

Dalších šest přípon tvoří příčestí (-ant-, -int-, -ont-, -at-, -it-, -ot-). Společně s 10 předponami to dává 47 oficiálních afixů.

#Všech 31 oficiálních přípon

#Přípony podle významu

Učit se přípony ve skupinách usnadňuje jejich zapamatování:

• Lidé: -an- (člen), -ist- (profesionál), -ul- (osoba s vlastností), -estr- (vedoucí), -id- (potomek), -in- (ženský), -ĉj- a -nj- (domácké podoby jmen)
• Místa a nádoby: -ej- (místo), -uj- (nádoba), -ing- (držák)
• Věci a soubory: -aĵ- (konkrétní věc), -il- (nástroj), -er- (jeden kousek), -ar- (soubor)
• Míra a postoj: -et- (malý), -eg- (velký), -aĉ- (špatný), -ec- (vlastnost), -em- (sklon)
• Děj: -ad- (trvání), -ig- (způsobit), -iĝ- (stát se), -ebl- (možnost), -ind- (hodnota), -end- (nutnost)
• Čísla: -obl-, -on-, -op- (viz číslovky)
• Ostatní: -ism- (nauka), -um- (bez pevného významu)

#Co už Čech zná

Čeština je na odvozování bohatá, takže mnoho přípon má v češtině ozvěnu:

• -an- odpovídá české příponě pro obyvatele („vesničan“, „Pražan“): vilaĝano „vesničan“.
• -ist- a -ism- znáte z českých přípon „-ista“ a „-ismus“: esperantisto „esperantista“, komunismo „komunismus“.
• -et- je jako české zdrobňování „-ek“: dometo „domek“. Zdrobněliny jsou v češtině velmi hojné (dům – domek, stůl – stolek), v esperantu stačí jediná přípona.
• -in- tvoří ženský tvar jako česká přípona „-ka“: instruisto „učitel“ → instruistino „učitelka“.
• -ar- připomíná česká hromadná jména jako „listí“ nebo „studentstvo“: arbaro „les“, vortaro „slovník“.
• -ej- odpovídá českým příponám místa („čítárna“, „pracovna“, „hřiště“): lernejo „škola“, kuirejo „kuchyně“.
• -il- tvoří nástroje jako česká přípona „-dlo“ („mýdlo“, „zrcadlo“, „letadlo“): tranĉilo „nůž“.
• -ind- odpovídá „-hodný“: fidinda „důvěryhodný“, laŭdinda „chvályhodný“.
• -ebl- odpovídá „-telný“ a „-ný“: videbla „viditelný“, legebla „čitelný“.
• -ad- připomíná česká opakovací slovesa („chodívat“, „čítávat“): legadi „čítat, číst opakovaně“.
• -iĝ- často odpovídá českému „se“: La pordo fermiĝas – „Dveře se zavírají“. České „se“ však nepřekládejte automaticky zájmenem sin; viz přechodnost sloves.

#Přípony jsou také slova

Každá přípona může dostat koncovku a fungovat jako obyčejný kořen: ejo „místo“, ilo „nástroj“, ano „člen“, aro „skupina“, ero „částice“, estro „vedoucí“, eta „drobný“, ega „obrovský“, ege „velmi“, ebla „možný“, inda „hodný“, aĉa „mizerný“, igi „způsobit“, iĝi „stát se“.

#Řetězení přípon

Za jedním kořenem může následovat několik přípon, což je jádro tvoření slov v esperantu. Každá se vztahuje na všechno, co stojí před ní:

lernkořenučit se

ejpříponamísto

estrpříponavedoucí, představený

okoncovkapodstatné jméno

lernejestroředitel školy

malpředponaopak

sankořenzdravý

ulpříponaosoba

ejpříponamísto

okoncovkapodstatné jméno

malsanulejonemocnice

#Poznámky k záludným příponám

-ig- a -iĝ-. -Ig- tvoří sloveso s předmětem; -iĝ- sloveso bez předmětu. Výsledek závisí na kořeni: morti „umřít“ → mortigi „zabít“; fermi „zavřít (něco)“ → fermiĝi „zavřít se (samo)“. Více u sloves a na stránce o přechodnosti.

-et- a -eg- s ustáleným významem. Některá slova mají pevný význam, který přesahuje „malý“ nebo „velký“: rideti „usmívat se“ (ne jen „trochu se smát“), pordego „brána“, ŝtrumpeto „ponožka“.

-in- a rod. -In- se používá jen pro živé bytosti. Mnoho kořenů je neutrálních (amiko „přítel, přítelkyně“, instruisto „učitel“), některé jsou však ve výchozím významu mužské (patro „otec“, frato „bratr“). PMEG popisuje neoficiální mužskou příponu -iĉ- (katiĉo „kocour“), navrženou v 70. letech a používanou některými mluvčími.

-ĉj- a -nj- zkracují kořen. Z jména se ponechá první až pět písmen: Johano → Joĉjo, Mario → Manjo, patrino → panjo. Jsou to jediné afixy, které kořen krátí.

-uj- a názvy zemí. Fundamento používalo -uj- také pro ovocné stromy (pomujo „jabloň“) a země (Francujo „Francie“). Dnes je obvyklejší pomarbo a mnoho mluvčích říká Francio s neoficiální příponou -i-; stejně vzniklo i Ĉeĥio „Česko“. Akademio de Esperanto v roce 2023 potvrdila, že -i- stále není oficiální.

-um- nemá žádný vlastní význam. Každé slovo se učí zvlášť: kolumo „límec“, aerumi „větrat“, plenumi „splnit“.

#Neoficiální přípony

Tyto přípony nejsou oficiální afixy. Nepocházejí z Fundamenta ani z rozhodnutí Akademie, přesto jsou slova s nimi tvořená běžná v lékařství, vědě i v každodenních textech a mnohá jsou ve slovnících. PMEG jich popisuje 36. Tabulka sleduje abecední pořadí PMEG. Nejvzácnější, většinou pokusné, například -ab-, -iĉ-, -ip- a -uk-, PMEG označuje za chybějící ve slovníku PIV.

Nepleťte je s oficiálními příponami. -ism- (druhý oficiální dodatek, 1919), -end- (rozhodnutí Akademie, 1953) a -aĉ- (první oficiální dodatek, 1909) jsou oficiální. -i-, -iv- a -oz- nejsou.

Několik neoficiálních přípon má stejný tvar jako oficiální prvky, proto sledujte souvislosti:

• lékařské -it- „zánět“ a příčestná přípona -it-
• -al- a -en- v biologii a předložky al a en
• -ol- v hudbě a spojka ol „než“
• -e- a příslovečná koncovka, -i- a koncovka infinitivu, -j- a koncovka množného čísla

#Příklady ve větách

• La lernejo troviĝas apud la preĝejo. – „Škola se nachází vedle kostela.“
• Mia fratino estas instruistino. – „Moje sestra je učitelka.“
• Tio estis vera domego! – „To byl opravdu obrovský dům!“
• Ni loĝas en dometo apud la lago. – „Bydlíme v domku u jezera.“
• Ĉi tiu akvo ne estas trinkebla. – „Tato voda není pitná.“
• Mi ne manĝas dolĉaĵojn. – „Nejím sladkosti.“
• La pluvo malsekigis niajn vestojn. – „Déšť nám zmáčel oblečení.“
• La akvo varmiĝas. – „Voda se ohřívá.“
• Ŝia beleco surprizis ĉiujn. – „Její krása všechny překvapila.“
• La kantado de la birdoj vekis min. – „Zpěv ptáků mě probudil.“

#Časté otázky

#Kolik přípon má esperanto?

31 oficiálních přípon plus šest příčestných (-ant-, -int-, -ont-, -at-, -it-, -ot-). PMEG popisuje i 36 neoficiálních.

#Co znamená -ej- v esperantu?

-Ej- znamená „místo pro“: lernejo „škola“, kuirejo „kuchyně“, preĝejo „kostel“ (místo modlitby).

#Jaký je rozdíl mezi -ig- a -iĝ-?

-Ig- znamená „způsobit, aby se něco dělo s něčím“: purigi la ĉambron „uklidit pokoj“. -Iĝ- znamená „stát se“: la ĉambro puriĝis „pokoj se uklidil“.

#Které přípony přibyly po roce 1905?

Tři: -aĉ- (první oficiální dodatek, 1909), -ism- (druhý oficiální dodatek, 1919) a -end- (rozhodnutí Akademie, 1953).

#Je -i- ve slově Francio oficiální přípona?

Ne. Pro názvy zemí se hojně používá, ale Akademio de Esperanto ji nezavedla jako oficiální a v roce 2023 to zopakovala.

#Je -iv- oficiální esperantská přípona?

Ne. -iv- „schopný“ (produktiva „produktivní“, kreiva „tvořivý“) je neoficiální, ale poměrně běžná. PMEG navrhuje -em-, -pov- nebo -kapabl-, kde záleží na srozumitelnosti.

#Co znamenají -oz- a -it- v lékařských slovech?

-oz- označuje nemoc nebo poruchu (sklerozo „skleróza“) a -it- zánět (bronkito „zánět průdušek“). Obě jsou neoficiální a používají se hlavně v odborném jazyce. Lékařské -it- není příčestí -it-.

#Zdroje

• PMEG – přípony (seznam 31)
• PMEG – AĈ (oficiální od roku 1909)
• PMEG – ISM (oficiální od roku 1919)
• PMEG – END
• PMEG – IG a IĜ
• PMEG – neoficiální afixy
• PMEG – neoficiální přípony (seznam 36)
• PMEG – IV, OZ, IT a IĈ
• ReVo – -iv-
• Tým ReVo – oficiální a neoficiální afixy
• Akademio de Esperanto – Akademia Vortaro, vysvětlivky (END 1953)
• Akademio de Esperanto – 10. oficiální dodatek (o -io a -ujo)
• Universala Vortaro (Fundamento)
• lernu – Sufiksoj