Gramatika
Tahák z gramatiky esperanta: vše na jedné stránce
Všechny koncovky, zájmena, tabulková slova, předpony, přípony a pravidla gramatiky esperanta ve stručných tabulkách.
Tento tahák z gramatiky esperanta shrnuje celou gramatiku na jedné stránce, protože jazyk je pravidelný: každé slovo má pevnou koncovku, kořeny se nemění a neexistují nepravidelná slovesa, gramatický rod ani víc než jeden člen. Chcete-li stránku vytisknout nebo uložit jako PDF, použijte tisk v prohlížeči (Ctrl+P, na Macu Cmd+P).
Abeceda a výslovnost
Abeceda má 28 písmen, každé s jedním zvukem, a žádné není němé: a b c ĉ d e f g ĝ h ĥ i j ĵ k l m n o p r s ŝ t u ŭ v z. Písmena q, w, x a y v ní nejsou. Chybí i česká písmena ř a ě a samohlásky s čárkou nebo kroužkem (á, é, í, ó, ú, ů, ý).
| Písmeno | IPA | Čte se jako |
|---|---|---|
| a e i o u | [a e i o u] | jako v češtině: čisté samohlásky, délka nic nemění |
| c | [ts] | „c“ v „cena“ |
| ĉ | [tʃ] | „č“ v „čas“ |
| g | [ɡ] | „g“ v „guma“, vždy tvrdé |
| ĝ | [dʒ] | „dž“ v „džem“ |
| h | [h] | „h“ v „hora“ |
| ĥ | [x] | „ch“ v „chata“ |
| j | [j] | „j“ v „jak“ |
| ĵ | [ʒ] | „ž“ v „žába“ |
| ŝ | [ʃ] | „š“ v „šál“ |
| ŭ | [w] | „u“ v „auto“ (netvoří slabiku, píše se jen po samohlásce) |
| r | [r] | kmitavé, jako v češtině |
- Přízvuk padá na předposlední slabiku: fa-mi-LI-o „rodina“, es-pe-RAN-to. Čeština přízvukuje první slabiku, takže si na to dejte pozor. Písmena j a ŭ nejsou samohlásky, takže aj, ej, oj, uj, aŭ, eŭ tvoří jednu slabiku: ho-DI-aŭ „dnes“.
- Žádné měkčení: ni, ti, di se čtou tvrdě, ne jako české „ňi, ťi, ďi“.
- Na klávesnici nemáte ĉ, ĝ, ŝ? Pište x-systém (cx, gx, sx, hx, jx, ux). Vlastní h-systém z Fundamenta je ch, gh, sh, hh, jh, u, kde ch znamená ĉ, ne české „ch“.
Více: abeceda a výslovnost.
Koncovky slov
Koncovka ukazuje slovní druh nebo tvar slovesa; kořen před ní se nikdy nemění. Celou práci odvede jedenáct koncovek.
| Koncovka | Funkce | Příklad | Překlad |
|---|---|---|---|
| -o | podstatné jméno | libro | „kniha“ |
| -a | přídavné jméno | nova libro | „nová kniha“ |
| -e | příslovce | bone | „dobře“ |
| -j | množné číslo | libroj | „knihy“ |
| -n | předmět, směr, čas, míra | Mi legas libron. | „Čtu knihu.“ |
| -i | infinitiv | legi | „číst“ |
| -as | přítomný čas | mi legas | „čtu“ |
| -is | minulý čas | mi legis | „četl/a jsem“ |
| -os | budoucí čas | mi legos | „budu číst“ |
| -us | podmiňovací způsob | mi legus | „četl/a bych“ |
| -u | rozkaz, přání | legu! | „čti!“ |
- Pořadí: koncovka slovního druhu, pak -j, pak -n. Přídavná jména přebírají -j a -n svého podstatného jména: novajn librojn „nové knihy“ (předmět).
- Stupňování: pli granda ol „větší než“, la plej granda „největší“, malpli „méně“, tiel granda kiel „tak velký jako“.
- Bez koncovky: jam „už“, nun „teď“, tre „velmi“, tro „příliš“, ankaŭ „také“, nur „jen“.
Více: přehled gramatiky, podstatná a přídavná jména, příslovce.
Člen
Esperanto má jediný člen, la „ten“, stejný pro každý rod, číslo i pád: la domo, la domoj, la domojn. Slovo pro neurčitý člen neexistuje: domo je „dům, nějaký dům“. Čeština člen nemá.
- La označuje něco známého nebo jedinečného: la suno „slunce“.
- Vynechává se před jmény (Petro, Esperanto) a před ukazovacími slovy: mia libro, tiu domo, obvykle ne la mia libro.
- Názvy jazyků na -a ho berou: la angla „angličtina“.
Více: člen la.
Osobní a přivlastňovací zájmena
| Zájmeno | Význam | Předmět (-n) | Přivlastňovací (-a) |
|---|---|---|---|
| mi | já | min | mia „můj“ |
| vi | ty, vy (jeden i více lidí) | vin | via „tvůj, váš“ |
| li | on | lin | lia „jeho“ |
| ŝi | ona | ŝin | ŝia „její“ |
| ĝi | ono (věc, zvíře, miminko) | ĝin | ĝia „jeho, její (o věci)“ |
| ni | my | nin | nia „náš“ |
| ili | oni, ony | ilin | ilia „jejich“ |
| oni | člověk, lidé | onin (vzácné) | onia „něčí“ |
| si | sebe, se (zvratné) | sin | sia „svůj“ |
- Přivlastňovací zájmena jsou přídavná jména: miaj libroj, mian libron. S la stojí samostatně: la mia „to moje“.
- Si a sia odkazují k podmětu své věty, jen ve třetí osobě: Li lavas sin „Myje se“, Li lavas lin „Myje jeho (jiného muže)“. České „svůj“ se používá ve všech osobách, sia jen ve třetí.
- Neoficiální: ri „on či ona“ (rodově neutrální). Staré ci „ty“ se téměř nepoužívá; vi tedy pokrývá české „ty“ i „vy“.
Více: zájmena.
Akuzativ -n
Koncovka -n označuje, na co sloveso působí, a také směr, čas a míru.
| Užití | Příklad | Překlad |
|---|---|---|
| Přímý předmět | Mi vidas la katon. | „Vidím kočku.“ |
| Směr (kam) | Ŝi iras en la ĉambron. | „Jde do pokoje.“ |
| Časový bod | Ni venos lundon. | „Přijdeme v pondělí.“ |
| Míra | Ĝi kostas dek eŭrojn. | „Stojí to deset eur.“ |
- Přídavná jména, přivlastňovací zájmena a tabulková slova na -u a -a ho kopírují: tiujn belajn katojn „ty krásné kočky“ (předmět).
- Žádné -n po esti „být“, iĝi „stát se“ ani ŝajni „zdát se“: Mi estas instruisto. „Jsem učitel.“
- Žádné -n po předložce, kromě směru po předložce místa: en la domo „v domě“, en la domon „do domu“. Al, el, de a ĝis ho nikdy neberou.
- Označený předmět uvolňuje slovosled.
Více: akuzativ.
Slovesa
Sloveso má jediný tvar pro všechny osoby a čísla: mi, vi, li, ni, ili parolas. Šest koncovek dává všechny tvary a žádné sloveso není nepravidelné.
| Tvar | Koncovka | paroli „mluvit“ | esti „být“ |
|---|---|---|---|
| Infinitiv | -i | paroli | esti |
| Přítomný čas | -as | mi parolas „mluvím“ | estas „jsem, je, jsou“ |
| Minulý čas | -is | mi parolis „mluvil/a jsem“ | estis „byl/a, byli“ |
| Budoucí čas | -os | mi parolos „budu mluvit“ | estos „bude“ |
| Podmiňovací způsob | -us | mi parolus „mluvil/a bych“ | estus „byl/a by“ |
| Rozkaz, přání | -u | parolu! „mluv!“ | estu „buď!“ |
- Nereálná podmínka má -us v obou částech: Se mi havus tempon, mi venus. „Kdybych měl/a čas, přišel/přišla bych.“ Česky je to stejné.
- Po slovesech chtění a žádosti bere ke koncovku -u: Mi volas, ke vi venu. „Chci, abys přišel/přišla.“
- Trpný rod je esti a trpné příčestí, původce se uvádí s de: La letero estas skribita de Anna. „Dopis je napsán Annou.“
- -ig- tvoří sloveso s předmětem, -iĝ- sloveso bez předmětu: sidi „sedět“, sidigi „posadit někoho“, sidiĝi „posadit se“.
Více: slovesa.
Příčestí
Šest přípon příčestí ukazuje fázi děje. Samohláska určuje fázi (a probíhající, i dokončená, o nadcházející) a n označuje činný rod.
| Probíhající (a) | Dokončené (i) | Nadcházející (o) | |
|---|---|---|---|
| Činné | -ant-: leganta „čtoucí“ | -int-: leginta „ten, kdo přečetl“ | -ont-: legonta „ten, kdo se chystá číst“ |
| Trpné | -at-: legata „čtený (právě teď)“ | -it-: legita „přečtený“ | -ot-: legota „který bude přečten“ |
- Koncovky: -a přídavné jméno (la dormanta infano „spící dítě“), -e příslovce (Legante, mi lernas. „Při čtení se učím.“), -o osoba (lernanto „žák“, Esperanto „ten, kdo doufá“).
- Složené časy: esti a příčestí: Mi estis manĝanta „Zrovna jsem jedl/a“, Mi estas manĝinta „Najedl/a jsem se“, La pordo estas fermita „Dveře jsou zavřené“.
Více: příčestí.
Tabulková slova: 45 slov
Pět začátků spojených s devíti koncovkami dává 45 slov. Každé čtěte jako začátek plus koncovka: neni- + -am = neniam „nikdy“.
| Koncovka | ki- (otázka) | ti- (ten) | i- (nějaký) | ĉi- (každý) | neni- (žádný) |
|---|---|---|---|---|---|
| -o věc | kio co | tio to | io něco | ĉio všechno | nenio nic |
| -u osoba, jeden z mnoha | kiu kdo, který | tiu ten | iu někdo | ĉiu každý | neniu nikdo |
| -a druh | kia jaký | tia takový | ia nějaký | ĉia každého druhu | nenia žádného druhu |
| -e místo | kie kde | tie tam | ie někde | ĉie všude | nenie nikde |
| -el způsob | kiel jak | tiel tak | iel nějak | ĉiel všemi způsoby | neniel nijak |
| -am čas | kiam kdy | tiam tehdy | iam někdy | ĉiam vždy | neniam nikdy |
| -om množství | kiom kolik | tiom tolik | iom trochu | ĉiom všechno | neniom ani trochu |
| -al důvod | kial proč | tial proto | ial z nějakého důvodu | ĉial ze všech důvodů | nenial z žádného důvodu |
| -es vlastník | kies čí | ties toho | ies něčí | ĉies každého | nenies ničí |
- -j a -n: slova na -u a -a berou obě (kiujn, tian), slova na -o berou -n (kion), slova na -e berou -n jen pro směr (kien) a ostatní se nikdy nemění.
- Slova na ki- také uvozují vztažné věty a nepřímé otázky: la viro, kiu venis „muž, který přišel“.
- ĉi přidává „tento“: tiu ĉi nebo ĉi tiu, ĉi tie „tady“. ajn přidává „-koli“: kiu ajn „kdokoli“. da následuje po množství: kiom da mono „kolik peněz“.
Více: všech 45 tabulkových slov.
Číslovky
Základních slov je třináct a neberou -j ani -n (kromě unu ve smyslu „někteří“: unuj … aliaj): nul 0, unu 1, du 2, tri 3, kvar 4, kvin 5, ses 6, sep 7, ok 8, naŭ 9, dek 10, cent 100, mil 1000. Čísla psaná dohromady se násobí, čísla psaná zvlášť se sčítají.
| Číslo | Esperanto | Logika |
|---|---|---|
| 12 | dek du | 10 + 2 |
| 20 | dudek | 2 × 10 |
| 23 | dudek tri | 2 × 10 + 3 |
| 1987 | mil naŭcent okdek sep | 1000 + 9 × 100 + 8 × 10 + 7 |
| 2000 | du mil | tisíce zůstávají zvlášť |
| 1 000 000 | unu miliono | podstatné jméno; miliardo je 10⁹ |
| Tvar | Význam | Příklad |
|---|---|---|
| -a | řadová číslovka | unua „první“, tria „třetí“, dudek-unua „dvacátý první“ |
| -e | příslovce | unue „zaprvé“ |
| -obl- | násobek | duobla „dvojitý“ |
| -on- | zlomek | duono „polovina“, kvarono „čtvrtina“ |
| -op- | skupina | duope „po dvou“ |
| po | po (každém) | po tri „po třech“ |
| fojo | krát | dufoje „dvakrát“ |
Desetinným znaménkem je čárka, stejně jako v češtině: 3,5 je tri komo kvin.
Více: číslovky, převodník čísel.
Předložky a spojky
Esperanto má 33 předložek. Nikdy se nemění a podstatné jméno za nimi si ponechává základní tvar: kun mi „se mnou“. Česká předložka naproti tomu určuje pád.
| Skupina | Předložky |
|---|---|
| Místo | en v, sur na, sub pod, super nad, antaŭ před, apud vedle, inter mezi, ekster mimo, ĉe u, ĉirkaŭ kolem, tra skrz, trans přes, za, preter mimo, kontraŭ proti |
| Směr, výchozí bod | al k, do, el z, de od, ĝis až do |
| Čas | antaŭ před, post po, dum během, ĝis do |
| Vztah | kun s, per pomocí, sen bez, por pro, pro kvůli, pri o, laŭ podle, krom kromě, malgraŭ navzdory, anstataŭ místo, de od, původce |
| Množství | da po množství: glaso da akvo „sklenice vody“; po po |
| Bez pevného významu | je, jen když nic jiného nevyhovuje: je la tria „ve tři hodiny“ |
Spojky se také nikdy nemění:
| Druh | Slova |
|---|---|
| Spojování rovnocenných částí | kaj a, aŭ nebo, sed ale, nek ani |
| Uvozování věty | ke že, ĉu zda, se jestliže, ĉar protože, kvankam ačkoli, dum zatímco, ĝis dokud, kvazaŭ jako by, apenaŭ jakmile, ol než |
Tvoření slov
Slovo je (předpona) + kořen + (přípona) + koncovka: mal·san·ul·ej·o „nemocnice“ (opak + zdravý + osoba + místo + podstatné jméno). U složenin stojí hlavní slovo poslední: vapor·ŝip·o „parník“ je druh lodi. Každá předpona a přípona je také kořen: ejo „místo“, ilo „nástroj“.
Oficiální předpony
| Předpona | Význam | Příklad |
|---|---|---|
| bo- | příbuzný sňatkem | bopatro „tchán“ |
| ĉef- | hlavní | ĉefurbo „hlavní město“ |
| dis- | roz- | disdoni „rozdat“ |
| ek- | začátek, náhlý děj | ekdormi „usnout“ |
| eks- | bývalý | eksedzo „bývalý manžel“ |
| ge- | obě pohlaví | gepatroj „rodiče“ |
| mal- | přesný opak | malbona „špatný“ |
| mis- | chybně | miskompreni „špatně pochopit“ |
| pra- | pradávný; o generaci dál | praavo „praděda“ |
| re- | znovu; zpět | relegi „přečíst znovu“ |
PMEG počítá deset oficiálních předpon; některé seznamy přidávají fi-.
Oficiální přípony
| Přípona | Význam | Příklad |
|---|---|---|
| -aĉ- | opovržení | domaĉo „barák, chatrč“ |
| -ad- | trvající nebo opakovaný děj | legadi „číst pořád dál“ |
| -aĵ- | konkrétní věc | trinkaĵo „nápoj“ |
| -an- | člen, obyvatel | klubano „člen klubu“ |
| -ar- | soubor | vortaro „slovník“ |
| -ĉj- | mužská domácká podoba jména | Joĉjo „Honzík“ |
| -ebl- | co lze udělat | manĝebla „jedlý“ |
| -ec- | vlastnost | beleco „krása“ |
| -eg- | větší, silnější | domego „velký dům, sídlo“ |
| -ej- | místo pro | lernejo „škola“ |
| -em- | sklon | timema „bázlivý“ |
| -end- | co se musí udělat | pagenda „k zaplacení“ |
| -er- | jedna jednotka z celku | monero „mince“ |
| -estr- | vedoucí | urbestro „starosta“ |
| -et- | menší, slabší | dometo „domek“ |
| -id- | potomek | katido „kotě“ |
| -ig- | učinit, způsobit | purigi „vyčistit“ |
| -iĝ- | stát se | ruĝiĝi „zčervenat“ |
| -il- | nástroj | tranĉilo „nůž“ |
| -in- | ženský rod | patrino „matka“ |
| -ind- | hodný čeho | leginda „hodný čtení“ |
| -ing- | držák | kandelingo „svícen“ |
| -ism- | nauka, soustava | komunismo „komunismus“ |
| -ist- | povolání, stoupenec | instruisto „učitel“ |
| -nj- | ženská domácká podoba jména | panjo „maminka“ |
| -obl- | násobek | duobla „dvojitý“ |
| -on- | zlomek | duono „polovina“ |
| -op- | skupina | duope „po dvou“ |
| -uj- | nádoba | sukerujo „cukřenka“ |
| -ul- | osoba s vlastností | riĉulo „boháč“ |
| -um- | bez pevného významu | plenumi „splnit“ |
S šesti příponami příčestí je oficiálních afixů dohromady 47. Jiné, například kilo-, tele- a -i- ve Francio, jsou neoficiální.
Více: tvoření slov, předpony, přípony.
Otázky a zápor
| Druh | Vzorec | Příklad |
|---|---|---|
| Otázka ano/ne | ĉu + tvrzení | Ĉu vi parolas Esperanton? „Mluvíte esperantem?“ |
| Doplňovací otázka | slovo na ki- na začátku | Kie vi loĝas? „Kde bydlíte?“ |
| Zápor | ne před zapíraným slovem | Mi ne komprenas. „Nerozumím.“ |
| Záporné slovo | slovo na neni- | Neniu venis. „Nikdo nepřišel.“ |
| Ani … ani | nek … nek | Mi volas nek kafon, nek teon. „Nechci ani kávu, ani čaj.“ |
- Odpovědi jsou jes „ano“ a ne „ne“. Sloveso se nepřesouvá a žádné „do“ neexistuje; česky se otázka ano/ne často pozná jen podle intonace, esperantsky ji uvozuje ĉu.
- Jedno záporné slovo ve větě: Mi vidis nenion. „Nic jsem neviděl/a.“ Dvě se ruší: Mi ne vidis nenion znamená „něco jsem viděl/a“. Česky je násobný zápor naopak povinný.
Více: otázky a zápor.
Slovosled
Základní pořadí je podmět, sloveso, předmět. Protože předmět nese -n, pořadí se může měnit, stejně jako v češtině: La hundo mordis la katon i La katon mordis la hundo znamenají „Pes pokousal kočku“.
| Prvek | Pravidlo | Příklad |
|---|---|---|
| Předložka | před svým podstatným jménem | sur la tablo „na stole“ |
| Přídavné jméno | před podstatným jménem nebo za ním | bela domo nebo domo bela |
| ne, nur, eĉ, ankaŭ | před slovem, k němuž se vztahují | Nur mi vidis lin. „Jen já jsem ho viděl.“ |
| ĉu, slova na ki- | na začátku otázky | Ĉu vi venos? „Přijdete?“ |
| ajn | hned za tabulkovým slovem | kiu ajn „kdokoli“ |
Více: slovosled.
16 pravidel jednou větou
16 pravidel Fundamenta (1905) je oficiální jádro gramatiky.
- Člen. Existuje jen určitý la; neurčitý člen není.
- Podstatná jména. Končí na -o, množné číslo má -j a předmět -n; ostatní pády nahrazují předložky.
- Přídavná jména. Končí na -a, shodují se s podstatným jménem a stupňují se pomocí pli, plej, ol.
- Číslovky. Základní čísla se nemění, ostatní se skládají, s -a, -obl-, -on-, -op- a po.
- Zájmena. Mi, vi, li, ŝi, ĝi, si, ni, ili, oni; -a tvoří přivlastňovací zájmena, -n předmět.
- Slovesa. Nemění se podle osoby ani čísla: -as, -is, -os, -us, -u, -i, šest příčestí, trpný rod pomocí esti.
- Příslovce. Končí na -e a stupňují se jako přídavná jména.
- Předložky. Berou základní tvar podstatného jména.
- Čtení. Každé slovo se čte tak, jak se píše.
- Přízvuk. Padá na předposlední slabiku.
- Složená slova. Spojte kořeny; hlavní slovo je poslední.
- Zápor. Stačí jedno záporné slovo ve větě.
- Směr. -n ukazuje pohyb k místu: kie – kien.
- Je. Když žádná předložka nevyhovuje, použijte je, které nemá vlastní význam.
- Cizí slova. Mezinárodní slova mají jediný tvar v esperantském pravopisu a příbuzná slova se tvoří esperantskými koncovkami.
- Apostrof. Koncové -o a -a členu la lze vypustit: de l' mondo.
Více: 16 pravidel s výkladem.
Čeština a esperanto v kostce
| Čeština | Esperanto |
|---|---|
| sedm pádů | dva tvary: základní a -n |
| tři rody, shoda přídavných jmen v rodě, čísle a pádu | žádný rod, shoda jen v -j a -n |
| osobní koncovky sloves, minulý čas podle rodu | jediný tvar pro všechny osoby a rody |
| přízvuk na první slabice | přízvuk na předposlední slabice |
| žádný člen | člen la |
| násobný zápor („nikdy jsem nic neviděl“) | jedno záporné slovo ve větě |
| předložky vyžadují určitý pád | předložky se základním tvarem |
| tykání a vykání | vi pro každého |
Časté otázky
Jak si mohu vytisknout tento tahák nebo ho uložit jako PDF?
Stiskněte Ctrl+P (Windows, Linux) nebo Cmd+P (Mac) a vyberte tiskárnu nebo „Uložit jako PDF“. V tištěné verzi jsou nabídka a patička skryty.
Kolik koncovek, tabulkových slov a afixů má esperanto?
Je jich 11 gramatických koncovek, 45 tabulkových slov, 33 předložek, 10 oficiálních předpon, 31 oficiálních přípon a 6 přípon příčestí.
Je gramatika esperanta opravdu pravidelná?
Ano. Neexistují nepravidelná slovesa (i esti se řídí tabulkou), nepravidelná množná čísla ani gramatický rod a jsou jen dva pády: základní tvar a akuzativ.
Co tento tahák vynechává?
Citoslovce, neoficiální afixy, data, hodiny a jemnější stránky složených časů. Viz citoslovce, předpony, přípony a číslovky.
Zdroje
- Fundamento de Esperanto – gramatika anglicky (16 pravidel) – Akademio de Esperanto
- Akademia Vortaro: vysvětlivky a statistiky – Akademio de Esperanto (11 koncovek)
- PMEG: Tabelvortoj – bazaj reguloj, Personaj pronomoj, Participoj, Nombroj, N-finaĵo, Vortordo, Neado
- PMEG: Předpony, Přípony, Rolvortetoj (předložky)
- Esperanto grammar – Wikipedie (anglicky)
Pokud vám Esperantopedia pomohla, můžete ji podpořit.