Citoslovce v esperantu: ho, ve, hura, nu a zvukomalba

Esperanto má devět oficiálních citoslovcí: adiaŭ, bis, fi, ha, he, ho, hura, nu a ve. Citoslovce je krátké slovo, které vyjadřuje cit nebo upoutává pozornost. Stojí mimo běžnou gramatiku: nemá koncovku, nebere pád a nevstupuje do vztahů s ostatními slovy věty, ale často tvoří samostatnou výpověď (PMEG). Všechna ostatní – aha, hej, oj, hm a slova pro zvířata a zvuky – jsou neoficiální a PMEG říká, že mluvčí takováto slova mohou volně tvořit. Také čeština má citoslovců mnoho („ach, fuj, hurá, au, no“) a některá odpovídají esperantským téměř přesně.

Pozdravy jako Saluton! a Dankon! vypadají podobně, ale citoslovci nejsou; jsou to podstatná jména v akuzativu, jak vysvětlujeme níže.

#Devět oficiálních citoslovcí

Šest jich bylo už ve Fundamentu z roku 1905 (v Universala Vortaro nebo v Ekzercaro). Tři přidali později Jazykový výbor a Akademio de Esperanto: he (1909), hura (1921) a bis (1929).

Příklady k fi, ha, ho a nu pocházejí ze Zamenhofovy Ekzercaro (§ 26). Status a data vycházejí z Akademického slovníku (Akademia Vortaro).

#Nu: slovo pro všechno

Nu oznamuje, že následuje něco, čeho je třeba si všimnout. PMEG uvádí mnoho použití, mimo jiné:

• netrpělivost: Nu, iru pli rapide! – „No tak, jdi rychleji!“
• souhlas: Nu, bone, mi venos. – „No dobře, přijdu.“
• váhání: Nu... mi ne scias. – „No… nevím.“
• smíření: Nu, tia estas la vivo. – „No, takový je život.“
• útěcha: Nu, nu, ĉio estos bone. – „Ale no tak, všechno bude dobré.“

Česky mu nejlépe odpovídá citoslovce „no“. ReVo dodává, že nu má také význam spojky; následující „!“ nebo „...“ označuje citoslovce.

#Ho, ha, he a ve

Ho je nejobecnější. Je běžné před oslovením (ho, Dio!) a v kombinacích jako ho ve a he ho. Ha je blíž údivu; zdvojené ha ha napodobuje smích. He upoutává pozornost. Ve vyjadřuje zármutek a může být i výstrahou: Ve al vi, se vi tion faros! – „Běda ti, jestli to uděláš!“

#Adiaŭ a bis v praxi

PMEG poznamenává, že se adiaŭ v praxi používá málo. Lidé obvykle říkají ĝis (la) revido! nebo ĝis!, což předpokládá nové setkání; viz pozdravy. České „na shledanou“ a „ahoj“ odpovídají spíš těmto výrazům, kdežto adiaŭ je blízké „sbohem“. Bis je omezeno na umělecké a hudební prostředí a je také vzácné; mluvčí častěji řeknou pli, plian nebo denove.

#Neoficiální citoslovce

PMEG uvádí přes čtyřicet příkladů a dodává, že tvary a významy se liší podle mluvčího a situace, takže významy nelze brát příliš doslova. Neoficiální neznamená chybné: tato slova jsou v řeči i v psaní normální.

Aŭ „au“ se píše stejně jako spojka aŭ „nebo“; rozliší je kontext. Hej není na seznamu PMEG pozdrav: pro „ahoj“ použijte Saluton!.

#Zvukomalebná slova a zvuky zvířat

Zvukomalebná slova jsou nejvolnější částí jazyka. PMEG říká, že se na ně gramatická pravidla nevztahují a že mohou porušovat obvyklá pravidla o hláskách: sss má tři stejné souhlásky a žádnou samohlásku. Zvukomalba se v jednotlivých jazycích liší: česká kočka dělá „mňau“, esperantská miaŭ.

• Puf! La libro falis de la breto. – „Žuch! Kniha spadla z police.“
• La anaso diras “gik gak”, kaj la rano diras “kva”. – „Kachna říká ‚gik gak‘ a žába říká ‚kva‘.“

Každý kořen může ztratit koncovku a stát se zvoláním nebo zvukem. PMEG uvádí halt! (od halti), ek! „vzhůru!“, eks! „pryč s tím!“ a help!. Slovesa dávají zvuky odtržením koncovky, někdy se změnami: kraki → krak!, plaŭdi → plaŭ!, boji → boj!, tinti → tin tin!, pafi → pif, paf!. PMEG radí dělat to střídmě a jen u kořenů s jednou samohláskou, protože holé rapid! nechává přízvuk nejasný.

#Slova odvozená z citoslovcí

Oficiální citoslovce nemá koncovku, ale od některých existují odvozená slova s normálními koncovkami (viz tvoření slov). Tyto tvary potvrzuje PMEG nebo ReVo:

• Ni adiaŭis niajn amikojn en la stacidomo. – „Rozloučili jsme se s přáteli na nádraží.“
• La infanoj huraas. – „Děti volají hurá.“

PMEG ani ReVo neuvádějí žádná odvozená slova od he, ho ani nu, proto si je nevymýšlejte.

#Saluton a Dankon nejsou citoslovce

Saluton! „Ahoj!“ a Dankon! „Děkuji!“ vypadají jako zvolání, ale jsou to podstatná jména s koncovkou akuzativu. PMEG je pokládá za zkrácené věty: Saluton! = (Mi donas al vi) saluton „(Dávám ti) pozdrav“ a Dankon! = (Mi donas al vi) dankon. Totéž platí pro Bonan matenon! – „(Přeji ti) dobré ráno“. Koncovka -n označuje předmět slovesa, které se už nevyslovuje. Odpovědi najdete v zdvořilostních frázích.

Další výrazy, které jen vypadají jako citoslovce:

• Jes, ne, jen jsou částice podobné příslovcím (příslovce).
• Pardonu!, Bonvolu!, Helpu! jsou rozkazy s -u.
• Kia bela tago! je utvořeno tabulkovým slovem; PMEG řadí Kia ĝoja festo! mezi zkrácené věty, ne mezi citoslovce.

#Výslovnost a pravopis

Přízvuk normálně padá na předposlední samohlásku (viz abeceda): HU-ra, A-ha, HO-la. PMEG poznamenává, že citoslovce často dostávají jiný přízvuk, než naznačuje pravopis. Doporučuje pak slovo rozdělit nebo přepsat tak, aby psaní odpovídalo zvuku.

Telefonní ha lo se vždy říká „ha-LO“. Zapsané halo by se četlo jako běžné podstatné jméno halo s přízvukem HA-lo. Písmeno ŭ normálně následuje po a nebo e, ale roku 2023 Akademie přijala jeho užití i na jiných místech ve zvoláních a zvukomalebných slovech, jako ŭa a kŭaks.

#Užití a kultura

• Mnohé citáty v ReVo u ve, ho, nu a hura pocházejí ze Zamenhofových překladů Andersena, Schillera a Starého zákona. Jeho Preĝo sub la Verda Standardo používá ho při vzývání „mocného, nehmotného Tajemství“.
• PMEG popisuje ha lo jako zvolání užívané zejména v telefonu. ReVo s odvoláním na jazykovou příručku tam dává přednost saluton.

#Příklady ve větách

• Ho, kia bela vespero! – „Ó, jaký krásný večer!“
• Ha, jen vi estas! – „Ach, tady jsi!“
• He, atendu min! – „Hej, počkej na mě!“
• Nu, kion ni faru nun? – „No, co teď budeme dělat?“
• Ve, la lasta buso jam foriris! – „Ouvej, poslední autobus už odjel!“
• Fi, kia malpura ĉambro! – „Fuj, jaký špinavý pokoj!“
• Hura, morgaŭ komenciĝas la ferioj! – „Hurá, zítra začínají prázdniny!“
• Post la koncerto ĉiuj kriis: Bis! Bis! – „Po koncertě všichni volali: Bis! Bis!“
• Adiaŭ, kara amiko! – „Sbohem, drahý příteli!“
• Aj, mi tranĉis mian fingron! – „Au, říznul jsem se do prstu!“

#Časté otázky

#Kolik citoslovcí má esperanto?

Devět je oficiálních: adiaŭ, bis, fi, ha, he, ho, hura, nu, ve. Mnohem víc jich je neoficiálních a mluvčí mohou zvukomalebná slova volně vymýšlet.

#Je Saluton citoslovce?

Ne. Je to podstatné jméno saluto „pozdrav“ s koncovkou akuzativu -n, zkratka za Mi donas al vi saluton. Dankon funguje stejně.

#Jak se v esperantu řekne „au“?

Pro bolest použijte aj! nebo aŭ!. Oj! vyjadřuje trpkou lítost nebo bolest.

#Jaké je esperantské slovo pro „hurá“?

Hura! Je to oficiální citoslovce, přidané roku 1921. „Volat hurá“ je hurai: La infanoj huraas. – „Děti volají hurá.“

#Mohou citoslovce přijímat koncovky?

Některá ano: veo, adiaŭi, bisi, fia, hurai. Jiná, například ho a nu, standardní odvozená slova nemají.

#Kde padá přízvuk v hura a aha?

Podle pravidla na HU-ra a A-ha. Mnoho mluvčích říká hu-RA a a-HA; PMEG pak navrhuje psát hu ra a a ha.

#Zdroje

• PMEG, kap. 18 – Citoslovce a zvukomalebná slova
• PMEG 18.1 – Oficiální citoslovce
• PMEG 18.2 – Obyčejné kořeny jako citoslovce
• PMEG 18.3 – Neoficiální citoslovce a zvukomalebná slova
• PMEG 18.4 – Výslovnost a pravopis
• PMEG 32.3 – Zkrácené věty (Saluton!, Dankon!)
• Fundamento de Esperanto – Ekzercaro, § 26 a Universala Vortaro
• Akademia Vortaro – status každého prvku a poznámky s daty oficiálních dodatků
• Akademio de Esperanto – Prohlášení o písmenu ŭ (9. dubna 2023)
• ReVo (Reta Vortaro): ve, hura, nu, bis, adiaŭ, hola