Spojky v esperantu: kaj, sed, aŭ, ke, se, ĉar a další

Esperanto má na seznamech PMEG 16 spojek: šest souřadicích, které spojují rovnocenné části (kaj, aŭ, sed, nek, plus, minus), a deset, které uvozují vedlejší větu (ke, ĉu, se, ĉar, kvankam, dum, ĝis, kvazaŭ, apenaŭ, ol). Čtrnáct pochází z Fundamenta (1905); plus a minus přibyly roku 1974. Nikdy se nemění a stojí přímo před tím, co spojují nebo uvozují.

#Všechny esperantské spojky

Status: Fundamento = gramatika a Universala Vortaro, závazné od roku 1905; OA 8 = Osmý oficiální dodatek Akademie. Dum a ĝis jsou také předložky. Tamen „přesto“ a tial „proto“ spojují myšlenky, ale jsou to příslovce (příslovce, tabulková slova); na rozdíl od sed mohou stát uvnitř své věty na různých místech.

#České spojky a jejich esperantské protějšky

#Spojování rovnocenných částí: kaj, aŭ, sed, nek

• Kaj spojuje slova, slovní spojení nebo věty téhož druhu, nikdy hlavní větu s vedlejší (PMEG). Ve výčtu nahrazují kaj čárky kromě poslední položky: supon, salaton kaj fromaĝon – „polévku, salát a sýr“.
• Aŭ nabízí alternativy, obvykle „jedno, nebo druhé“, někdy „nebo obojí“. PMEG odrazuje od kaj/aŭ. Po záporu funguje aŭ jako nek: Li neniam fumas aŭ drinkas. – „Nikdy nekouří ani nepije.“
• Sed označuje kontrast a po zapřené části uvádí pravdu: Mi ne trinkas kafon, sed teon. – „Nepiju kávu, ale čaj.“ Může zahajovat větu: Sed kio okazis poste? – „Ale co se stalo potom?“
• Nek znamená „a také ne“ a následuje po větě, která už obsahuje ne nebo slovo na neni-: Mi ne vidis lin, nek ŝin. – „Neviděl/a jsem ho ani ji.“ Znamená jen „a také ne“, nikdy „ani“ ve smyslu „dokonce ne“ (to je eĉ ne, PMEG). České „ani“ pokrývá obojí, esperanto to rozlišuje.
• Plus a minus jsou především matematické. Plus může při sčítání nahradit i kaj: dek eŭrojn plus kvindek cendojn – „deset eur plus padesát centů“.

Čtyři slova se používají i v párech. Zdvojené nek nepotřebuje žádné další ne (pravidlo 12 z 16 pravidel: jedno záporné slovo ve větě).

#Podřadicí spojky

• Ke jen označuje začátek věty (PMEG), která nikdy nebere -n. Po slovesech chtění, ptaní, rozkazování a radění má sloveso koncovku -u: Mi volas, ke vi helpu. – „Chci, abys pomohl/a.“ České „aby“ tu odpovídá ke s -u. Fakta mají normální časy: Mi scias, ke vi helpas.
• Slova na ki- (kiu, kie, kiam, kiel, kial…) uvozují vztažné věty a nepřímé otázky: Mi ne scias, kiam li venos. – „Nevím, kdy přijde.“
• Se s -as/-is/-os vyjadřuje skutečnou možnost, s -us myšlenou: Se mi havas tempon, mi helpos. / Se mi havus tempon, mi helpus. – „Jestli mám čas, pomůžu.“ / „Kdybych měl/a čas, pomohl/a bych.“ U nereálné podmínky se i v češtině objevuje podmiňovací způsob v obou částech („kdybych měl/a čas, pomohl/a bych“), stejně jako esperantské -us.
• Kvankam: je-li jeho věta první, hlavní věta často přidává tamen: Kvankam mi estas laca, mi tamen laboras. – „Ačkoli jsem unavený/á, přesto pracuji.“
• Dum je pro dva současné trvající děje, kiam pro „kdy“ obecně.
• Ĝis potřebuje větu o okamžiku: Mi restis, ĝis li ekdormis. – „Zůstal/a jsem, dokud neusnul.“
• Kvazaŭ srovnává s něčím domnělým, takže jeho sloveso je obvykle -us; česky „jako by“ se podmiňovacím způsobem. Věty s apenaŭ stojí před hlavní větou.

#Kombinace s ke a ol

Jen pět předložek se obecně přijímá přímo před ke: por, sen, anstataŭ, malgraŭ a krom (PMEG). S ostatními přidejte tio: pri tio, ke; pro „protože“ a „před“ viz níže.

Při stejném podmětu bere antaŭ ol infinitiv: antaŭ ol manĝi – „než začneme jíst“. V ju … des stojí ju v první části a des ve druhé, každé s pli nebo malpli.

#Ĉar a pro tio ke

PMEG definuje ĉar jako „pro tio ke“, takže význam je stejný; třetím ekvivalentem je tial ke. Ĉar je nejkratší a věta s ĉar může stát i samostatně a vysvětlovat předchozí větu. Česky je to podobné: „protože“ vzniklo ze spojení „pro to, že“. Když věta s ĉar stojí první, hlavní věta může začínat tial: Ĉar pluvis, tial ni restis hejme. – „Protože pršelo, zůstali jsme doma.“ Před podstatným jménem použijte předložku pro: pro la pluvo – „kvůli dešti“. Tial znamená „z toho důvodu“, ne „protože“.

#Ke, ĉu a se

Ke uvozuje tvrzení: Mi scias, ke li venos. Ĉu uvozuje otázku ano/ne uvnitř věty a znamená „zda“: Mi ne scias, ĉu li venos. Doplňovací otázka používá slovo na ki-. Viz otázky a zápor.

České „jestli“ pokrývá „zda“ i „pokud“; esperanto je odděluje. Li diros, ĉu li venos – „Řekne, zda přijde.“ Li diros, se li venos – „Pokud přijde, řekne nám to.“ Podobně české „když“ znamená „kdy“ i „pokud“: časové „když“ je kiam, podmínkové se.

V nepřímé řeči si sloveso zachovává čas původních slov: Li diris: "Mi estas laca" se stává Li diris, ke li estas laca (PMEG). Česky se časy v nepřímé řeči neposouvají, takže vám to bude přirozené. Viz slovesa.

#Slovosled a čárky

Spojka stojí přímo před tím, co spojuje. Vedlejší věta může následovat po hlavní, předcházet jí, nebo stát uvnitř ní: Mi restas hejme, se pluvas. = Se pluvas, mi restas hejme. Věta s ke může otevírat i celou větu: Ke ŝi pravas, mi ne dubas. – „Že má pravdu, nepochybuji.“ Uvnitř věty je pořadí volné jako všude, ale slovo na ki- nebo ĉu stojí na začátku (slovosled).

Esperanto nemá závazná pravidla pro čárky (PMEG), na rozdíl od češtiny, kde je čárka před podřadicí spojkou povinná. Pisatelé ji dávají tam, kde je přirozená pauza, obvykle před vedlejší větou a mezi spojenými hlavními větami: Ili manĝis, sed ili ne satiĝis. – „Jedli, ale nenajedli se.“

#Chyby, kterých se studenti dopouštějí

#Příklady ve větách

• Mi trinkas kafon, kaj mia edzino trinkas teon. – „Piji kávu a moje manželka pije čaj.“
• Ĉu vi volas teon aŭ kafon? – „Chceš čaj, nebo kávu?“
• Li estas juna, sed tre sperta. – „Je mladý, ale velmi zkušený.“
• Mi havas nek tempon nek monon. – „Nemám ani čas, ani peníze.“
• Mi scias, ke vi pravas. – „Vím, že máš pravdu.“
• Ŝi demandis, ĉu ni venos. – „Zeptala se, jestli přijdeme.“
• Se morgaŭ pluvos, ni restos hejme. – „Pokud bude zítra pršet, zůstaneme doma.“
• Ni ne iris al la plaĝo, ĉar estis malvarme. – „Nešli jsme na pláž, protože byla zima.“
• Kvankam li estis laca, li daŭre laboris. – „I když byl unavený, dál pracoval.“
• Mi skribas al vi, por ke vi sciu, ke ĉio estas en ordo. – „Píšu ti, abys věděl, že je všechno v pořádku.“

#Časté otázky

#Kolik spojek má esperanto?

Šestnáct na seznamech PMEG: šest souřadicích a deset, které uvozují vedlejší věty. Čtrnáct je ve Fundamentu; plus a minus pocházejí z roku 1974.

#Jaký je rozdíl mezi ĉar a pro tio ke?

Ve významu žádný: PMEG definuje ĉar jako „pro tio ke“. Ĉar je kratší a jeho věta může stát i samostatně jako vysvětlení.

#Jaký je rozdíl mezi ke a ĉu?

Ke uvozuje tvrzení (Mi scias, ke li venos). Ĉu uvozuje otázku ano/ne uvnitř věty (Mi ne scias, ĉu li venos).

#Je české „jestli“ v esperantu se, nebo ĉu?

Se je „jestliže, pokud“ pro podmínku; ĉu je „zda“ v nepřímé otázce. Záměna mění význam.

#Dává se v esperantu čárka před ke?

Obvykle ano, protože čárka značí přirozenou pauzu před vedlejší větou. PMEG říká, že závazná pravidla pro čárky neexistují.

#Zdroje

• Fundamento – gramatika anglicky (pravidla 3 a 12)
• Fundamento – Universala Vortaro
• PMEG – Kunligaj vortetoj (kaj, aŭ, sed, plus, minus)
• PMEG – Kombinitaj vortetoj (kaj … kaj, nek … nek, ĉu … ĉu, ju … des)
• PMEG – Subfrazoj (ke, ĉu, se, ĉar a další uvozovače)
• PMEG – ke po předložkách
• PMEG – Ĉar-frazoj
• PMEG – apenaŭ, dum, ĝis, kvankam, kvazaŭ, ol
• PMEG – Slovesné tvary v nepřímé řeči
• PMEG – Zápor (nek)
• PMEG – Slovosled a interpunkční znaménka
• Vikipedio – Oka Oficiala Aldono (plus, minus, 1974)