Vztažné věty v esperantu: kiu, kiun, kio a kies

Esperantská vztažná věta začíná slovem na ki-, obvykle kiu, které zastupuje popisované podstatné jméno: La libro, kiun mi legas, estas bona. – „Kniha, kterou čtu, je dobrá.“ Kiu znamená „kdo“, „který“ i „jenž“ v jediném slově. Má -j, je-li podstatné jméno v množném čísle, a -n, je-li předmětem ve své vlastní větě. PMEG jim říká rilataj subfrazoj.

Věta stojí hned za svým podstatným jménem. Vztažné slovo se nikdy nevynechává, na rozdíl od angličtiny: „the book I read“ je la libro, kiun mi legis. Česká vztažná věta se bez vztažného zájmena také neobejde („kniha, kterou jsem četl“), takže tohle vám nebude dělat potíže.

#Které vztažné slovo použít

#Kiu, kiuj, kiun, kiujn

Kiu se shoduje v čísle s podstatným jménem, které zastupuje, jako přídavné jméno. Jeho -n (viz akuzativ) závisí jen na jeho vlastní roli ve vztažné větě, nikdy na roli podstatného jména v hlavní větě.

Česky je to podobné: pád slova „který“ určuje role uvnitř vztažné věty („kniha, kterou čtu“ – 4. pád), rod a číslo přebírá po popisovaném slově. Esperanto je jednodušší, protože rod nemá a pády jsou jen dva.

Chcete-li zvolit tvar, přeměňte vztažnou větu ve větu samostatnou a podívejte se, co kiu zastupuje: z Mi legas la libron vznikne la libro, kiun mi legas (předmět, tedy -n); z La viro loĝas tie vznikne la viro, kiu loĝas tie (podmět, bez -n).

• Mi vidis la knabon, kiu kantis. – „Viděl/a jsem chlapce, který zpíval.“ Knabon je předmět slovesa vidis, ale kiu je podmět slovesa kantis, proto nemá -n.
• La knabo, kiun mi vidis, kantis. – „Chlapec, kterého jsem viděl/a, zpíval.“ Teď je knabo podmět a kiun předmět.

#Předložky před kiu

Předložka stojí přímo před kiu a dvojice otevírá větu. Angličtina smí předložku nechat na konci, esperanto ne (PMEG). Čeština také ne.

Po předložce nemá kiu žádné -n, kromě směru: en kiu je „ve kterém“, en kiun je „do kterého“.

#Kio: po tio, ĉio, io a nenio

Je-li popisované slovo tabulkové slovo na -o, použijte kio (předmět: kion), ne kiu:

• Tio, kio okazis, estis stranga. – „To, co se stalo, bylo divné.“
• Mi komprenis ĉion, kion vi diris. – „Rozuměl/a jsem všemu, co jste řekl.“
• Ŝi havas nenion, kion ŝi volas kaŝi. – „Nemá nic, co by chtěla skrývat.“

Česky platí totéž: po „to, všechno, nic, něco“ následuje „co“, nikoli „které“.

Kio následuje i po přídavném jménu užitém samostatně ve smyslu „věc“: la unua, kion mi lernis – „první, co jsem se naučil/a“; s podstatným jménem je to zase kiu: la unua vorto, kiun mi lernis. A kio může zastupovat celou větu: Ŝi gajnis la konkurson, kio ĝojigis ĉiujn. – „Vyhrála soutěž, což všechny potěšilo.“

#Kies: „jehož, jejíž“

Kies nahrazuje české „jehož, jejíž, jejichž“. Nikdy nemá -j ani -n; mají je podstatné jméno za ním:

• La knabino, kies patro estas kuracisto, loĝas apud mi. – „Dívka, jejíž otec je lékař, bydlí vedle mě.“
• Jen la viro, kies hundon mi trovis. – „Tady je muž, jehož psa jsem našel/našla.“

Česká zájmena „jehož, jejíž“ se skloňují podle rodu a pádu podstatného jména za nimi („jejíž otec, jejíhož otce, jejímuž otci“); esperantské kies se nemění.

Kies vyjadřuje hlavně vlastnictví a příslušnost. Pro část vybranou ze skupiny použijte el kiuj: Mi havas tri katojn, el kiuj unu estas nigra. – „Mám tři kočky, z nichž jedna je černá.“

#Kie, kiam, kiel a dvojice tiu … kiu

Slovo na ki- často odpovídá slovu na ti- téže skupiny v hlavní větě, a proto tabulková slova tvoří tabulku.

Slovo na ti- lze vynechat, když by mělo stejný tvar jako slovo na ki-: Kiu serĉas, trovas. – „Kdo hledá, najde.“ Liší-li se tvary, musí zůstat: Mi konas tiun, kiu telefonis. – „Znám toho, kdo volal.“ Nelze říct Mi konas, kiu telefonis, protože tiun by mělo -n a kiu ne.

Po podstatném jménu fungují kie a kiam stejně: la tago, kiam ni renkontiĝis – „den, kdy jsme se potkali“. Kie často nahrazuje „ve kterém“: la ĝardeno, kie ni ludis = la ĝardeno, en kiu ni ludis – „zahrada, kde jsme si hráli“. Jako vztažné slovo je kial vzácné: napište la kaŭzo, pro kiu ili foriris – „důvod, proč odešli“.

#Ke, nebo kiu?

Anglické „that“ plní dvě úlohy: popisuje podstatné jméno („the book that I read“) a uvozuje tvrzení („I know that you are right“). Esperanto je odděluje. Ke nemá vlastní význam a jen označuje začátek věty (PMEG). Viz spojky. Čeština je odděluje také – „který“ („kniha, kterou čtu“) a „že“ („vím, že máte pravdu“) – a kiu a ke odpovídají českému „který“ a „že“ téměř přesně.

Test spočívá v tom, že podstatné jméno vrátíte do věty. Mi legis la libron funguje, proto kiun. Anna venos je úplné i bez „zprávy“, proto ke.

#Otázky uvnitř věty

Otázka uvnitř věty začíná ĉu (ano/ne) nebo slovem na ki- a nemá otazník; viz otázky a zápor.

• Mi ne scias, ĉu ŝi venos. – „Nevím, jestli (zda) přijde.“
• Mi ne scias, kiu venos. – „Nevím, kdo přijde.“

Pro „zda“ nepoužívejte se („pokud“). Česká past: české „jestli“ znamená „pokud“ i „zda“, kdežto esperanto má dvě různá slova: Mi ne scias, ĉu ŝi venos – „Nevím, jestli přijde“, ale Se ŝi venos, mi diros al ŝi – „Jestli (pokud) přijde, řeknu jí to“. Tatáž věta s ki- může být otázka, nebo vztažná věta s vynechaným tion: Mi scias, kion vi diris je „Vím, co jste řekl“ nebo „Vím to, co jste řekl“, s malým rozdílem (PMEG).

#Čárky

PMEG nestanoví závazná pravidla pro čárky; čárka se hodí tam, kde se přirozeně dělá pauza, například před vedlejší větou: Mi vidis katon, kiu dormis sur la tablo. – „Viděl/a jsem kočku, která spala na stole.“ Věta uprostřed dostane čárku z obou stran: La viro, kiu loĝas tie, estas mia onklo. Čárky můžete vždy napsat, i kolem věty, která podstatné jméno určuje (PMEG). Česká pravidla jsou přísnější: čárka před vztažnou větou je v češtině povinná, a tento zvyk se v esperantu hodí.

Čárka stojí před předložkou, ne před kiu: la amiko, kun kiu mi parolis, nikdy la amiko kun, kiu mi parolis.

#Typické chyby

#Příklady ve větách

• La filmo, kiun ni vidis hieraŭ, estis tre amuza. – „Film, který jsme včera viděli, byl velmi zábavný.“
• Mi havas amikon, kiu parolas kvin lingvojn. – „Mám kamaráda, který mluví pěti jazyky.“
• La urbo, en kiu mi naskiĝis, estas malgranda. – „Město, ve kterém jsem se narodil, je malé.“
• La homoj, kun kiuj mi laboras, estas tre afablaj. – „Lidé, se kterými pracuji, jsou velmi milí.“
• Jen la instruisto, kies lecionojn mi ŝatas. – „Tady je učitel, jehož hodiny mám rád.“
• Ĉio, kion vi bezonas, estas en la sako. – „Všechno, co potřebuješ, je v tašce.“
• Mi memoras la tagon, kiam ni unue renkontiĝis. – „Pamatuji si den, kdy jsme se poprvé potkali.“
• Ŝi loĝas en la domo, kie loĝis ŝiaj geavoj. – „Bydlí v domě, kde bydleli její prarodiče.“

#Časté otázky

#Jak se v esperantu řekne „kdo“, „který“ a „že“?

Použijte kiu pro osoby i věci stejně a kiuj pro množné číslo: la viro, kiu venis. Po tio, ĉio, io a nenio použijte kio. České „že“ před tvrzením je ke.

#Kiu, nebo kiun?

Použijte kiun, je-li slovo předmětem ve své vlastní větě (la libro, kiun mi legas), a kiu, je-li podmětem (la viro, kiu loĝas tie).

#Lze v esperantu vynechat vztažné zájmeno?

Ne. „Kniha, kterou jsem četl“ musí být la libro, kiun mi legis a „kamarád, s nímž jsem mluvil“ musí být la amiko, kun kiu mi parolis.

#Jaký je rozdíl mezi ke a kiu?

Kiu popisuje podstatné jméno a uvnitř věty ho zastupuje. Ke jen uvozuje větu, která vyjadřuje tvrzení nebo obsah podstatného jména: Mi scias, ke vi pravas; la fakto, ke li venis.

#Píše se čárka před kiu?

Obvykle ano: Mi vidis la viron, kiu loĝas tie. PMEG nestanoví závazná pravidla, ale čárka před vedlejší větou je běžný zvyk.

#Zdroje

• PMEG: Rilataj subfrazoj, Rilataj kiu, kio kaj kies se stránkami o kiu, kio a kies
• PMEG: Aliaj rilataj KI-vortoj, Forlaso de TI-vorto
• PMEG: Ke-frazoj, Ke-frazoj kiel priskribo, Demandaj subfrazoj
• PMEG: Kio estas subfrazo?, Helposignoj (komo)
• Esperanto grammar – Wikipedia
• Významy slov ověřeny v ReVo (Reta Vortaro)