Kurz Saluton
Lekce esperanta 2: rodina, podstatná jména a množné číslo
Jedna koncovka pro podstatná jména, jedna pro množné číslo a jedno slovo „la“ – a představíte celou rodinu.
Jedna věc po druhé: dialog replika po replice, nová slova se zvukem a obrázky, jedno cvičení na obrazovku.
29 slov18 cvičení~17 min
V této lekci poznáte, jak fungují esperantská podstatná jména. Každé podstatné jméno končí na -o, množné číslo přidává -j a jediný člen, la, stojí u všech podstatných jmen. Rodinu popíšete pomocí mia – „můj“, na věci ukážete slovem jen – „hle, tady je“ a další lidi přidáte slovy kaj – „a“ a ankaŭ – „také“.
Dialog
O týden později mají Ana a Tomo videohovor. Ana ukazuje fotku své rodiny.
| Esperanto | Česky |
|---|---|
| Ana: Saluton, Tomo! Jen foto de mia familio. | Ahoj, Tomo! Tady je fotka mé rodiny. |
| Tomo: Saluton! Ho, granda familio! | Ahoj! Ó, velká rodina! |
| Ana: Jes! Jen miaj gepatroj, Paulo kaj Rita. | Ano! Tohle jsou moji rodiče, Paulo a Rita. |
| Tomo: Kaj la knabo? | A ten kluk? |
| Ana: La knabo estas mia frato, Pedro. Li estas studento, kiel mi. | To je můj bratr Pedro. Je student, jako já. |
| Tomo: Kaj la du knabinoj? | A ty dvě holky? |
| Ana: Ili estas miaj fratinoj, Bia kaj Lara. Ili estas ĝemeloj. | To jsou moje sestry, Bia a Lara. Jsou to dvojčata. |
| Tomo: Kaj la kato? | A ta kočka? |
| Ana: La kato estas Kafo. Ĝi estas la ĉefo de la familio! | Ta kočka je Kafo („Káva“). Je to šéf celé rodiny! |
| Tomo: Ha ha! Jen ankaŭ mia familio: miaj gepatroj, mia fratino Marta kaj mi. | Haha! A tady je moje rodina: moji rodiče, moje sestra Marta a já. |
| Ana: Kaj la sinjorino? | A ta paní? |
| Tomo: Ŝi estas mia avino, Zofia. Ŝi estas la ĉefo de nia familio! | To je moje babička Zofia. Ta je šéfem naší rodiny! |
| Ana: Ha ha! Kafo kaj Zofia – du ĉefoj! | Haha! Kafo a Zofia – dva šéfové! |
Nová slova
| Esperanto | Česky | Poznámka |
|---|---|---|
| familio | rodina | podstatné jméno |
| foto | fotka, fotografie | |
| patro | otec | patrino „matka“ |
| gepatroj | rodiče | ge- = obě pohlaví |
| frato | bratr | fratino „sestra“ |
| avo | dědeček | avino „babička“, geavoj „prarodiče“ |
| knabo | chlapec, kluk | knabino „dívka, holka“ |
| studento | student, studentka | pro kohokoli |
| ĝemeloj | dvojčata | jednotné číslo ĝemelo |
| kato | kočka, kocour | |
| ĉefo | šéf, vedoucí, hlava | podobné českému „šéf“, ale čte se „čefo“ |
| sinjorino | paní | sinjoro „pán“ |
| la | ten, ta, to (určitý člen) | jediný člen |
| jen | hle, tady je, tady jsou | k ukazování |
| de | od; vyjadřuje i 2. pád | foto de mia familio „fotka mé rodiny“ |
| mia | můj, moje | miaj před množným číslem |
| via | tvůj, váš | |
| nia | náš | |
| du | dva, dvě | číslovky v lekci 8 |
| granda | velký | přídavné jméno (lekce 3) |
| kiel | jako | kiel mi „jako já“ |
| ho | ó, ach | citoslovce |
Gramatika
Podstatná jména končí na -o
Každé esperantské podstatné jméno končí na -o: familio, patro, kato, foto. Podstatné jméno tak poznáte na první pohled, i když slovo neznáte. Podstatná jména nemají gramatický rod: la familio i la kato mají stejné la. Více najdete na stránce o podstatných a přídavných jménech.
Pro Čecha je to úleva: nemusíte se učit, že „stůl“ je „on“, „lampa“ „ona“ a „okno“ „ono“. V esperantu je každá věc prostě ĝi.
Množné číslo: přidejte -j
Množné číslo vytvoříte přidáním -j. Koncovka -oj zní jako české „oj“ v „boj“.
| Jednotné číslo | Množné číslo | Česky |
|---|---|---|
| frato | fratoj | bratři |
| familio | familioj | rodiny |
| knabino | knabinoj | dívky |
| ĉefo | ĉefoj | šéfové |
Nepravidelná množná čísla neexistují: infano „dítě“ → infanoj „děti“, homo „člověk“ → homoj „lidé“. Žádné „člověk – lidé“ nebo „oko – oči“ jako v češtině: v esperantu vždy stačí -j.
Jediný člen: la
La je určitý člen a nikdy se nemění: la knabo, la knaboj, la knabino. Čeština člen nemá, takže la odpovídá zhruba českému „ten, ta, to“. Jednoduchý test: kde by se do české věty hodilo „ten“, dejte la; kde by se hodilo „nějaký“, nedávejte nic. Proto kato je „kočka“ nebo „nějaká kočka“ a la kato „ta kočka“. Podrobnosti najdete na stránce o členu.
Ženské tvary s -in-
Několik slov pro lidi označuje bez přípony muže: slova o rodině jako patro, frato, avo a také knabo „chlapec“ a sinjoro „pán“. Přípona -in- z nich tvoří ženský tvar: patrino „matka“, fratino „sestra“. Předpona ge- znamená „obě pohlaví dohromady“: gepatroj „rodiče“, gefratoj „sourozenci“. Většina ostatních slov pro lidi, jako studento a amiko, se hodí pro kohokoli.
| Mužský | Ženský | Obě pohlaví |
|---|---|---|
| patro – otec | patrino – matka | gepatroj – rodiče |
| frato – bratr | fratino – sestra | gefratoj – sourozenci |
| avo – dědeček | avino – babička | geavoj – prarodiče |
| knabo – chlapec | knabino – dívka | geknaboj – chlapci a dívky |
patrinomatka
gepatrojrodiče
Česká slova „rodiče“, „sourozenci“ a „prarodiče“ se musíte učit zvlášť, esperantu stačí ge-.
„Můj“, „tvůj“, „náš“: k zájmenu přidejte -a
Přivlastňovací zájmena jsou osobní zájmena s koncovkou přídavných jmen -a. Před podstatným jménem v množném čísle dostávají -j, stejně jako podstatné jméno: mia frato „můj bratr“, miaj fratoj „moji bratři“. Všechny tvary najdete na stránce o zájmenech.
| Zájmeno | Přivlastňovací | Příklad |
|---|---|---|
| mi | mia – můj | mia familio |
| vi | via – tvůj, váš | via frato |
| li | lia – jeho | lia patrino |
| ŝi | ŝia – její | ŝiaj gepatroj |
| ĝi | ĝia – jeho (věci, zvířete) | ĝia nomo |
| ni | nia – náš | nia avino |
| ili | ilia – jejich | ilia kato |
Shodu přivlastňovacího zájmena s podstatným jménem znáte z češtiny („můj bratr, moje sestra, moji bratři“). V esperantu z ní zbývá jen mia a miaj.
Jen, kaj, ankaŭ
Jen na něco ukazuje: Jen mia frato – „Tady je můj bratr“, Jen la fotoj – „Tady jsou ty fotky“. Kaj spojuje slova i věty: Paulo kaj Rita. Ankaŭ znamená „také, taky“ a obvykle stojí těsně před slovem, ke kterému se vztahuje: Ankaŭ Marta estas studento – „I Marta je studentka“. Po jménu nebo zájmenu ho uslyšíte i v opačném pořadí, se stejným významem: Marta ankaŭ estas studento.
Procvičování
Kulturní okénko
V některých rodinách se esperantem mluví doma. Dětem, které s ním vyrůstají, se říká denaskuloj – „lidé od narození“ – a badatelé odhadují, že jich je asi 1 000 až 2 000. Některé pocházejí z párů, které se seznámily díky esperantu a jiný společný jazyk nemají; častěji ale esperantem s dětmi mluví rodiče, kteří mají společný mateřský jazyk. Rodilým mluvčím esperanta byl i Pražan Petr Ginz (1928–1944), syn esperantisty Otty Ginze, zavražděný jako šestnáctiletý v Osvětimi. Více o rodilých mluvčích esperanta.
Časté otázky
Má esperanto gramatický rod?
Ne. Podstatná jména rod nemají a la je u všech stejné. Pohlaví mohou vyjadřovat jen slova pro lidi a zvířata a ženský tvar tvoří -in-.
Má esperanto neurčitý člen?
Ne. Má jen jeden člen, určitý: la. Neurčitý člen chybí stejně jako v češtině: kato znamená „kočka“ nebo „nějaká kočka“ a la kato „ta kočka“.
Proč se říká miaj gepatroj, a ne mia gepatroj?
Mia se chová jako přídavné jméno a přídavná jména dostávají -j, když je podstatné jméno v množném čísle – stejně jako česky říkáme „moji rodiče“, a ne „můj rodiče“. Procvičíte si to v lekci 3.
Zdroje
- Fundamento de Esperanto – gramatika anglicky (pravidla 1–3)
- PMEG: La – bazaj reguloj (člen)
- PMEG: Nombro – bazaj reguloj (množné číslo)
- PMEG: Seksa signifo de O-vortoj (mužská, ženská a neutrální podstatná jména)
- PMEG: Posedaj pronomoj (přivlastňovací zájmena)
- PMEG: Ankaŭ (postavení ve větě)
- Jouko Lindstedt, „Native Esperanto as a test case for natural language“, SKY Journal of Linguistics 19 (2006)
- Wikipedia: Native Esperanto speakers (anglicky)
- Wikipedie: Petr Ginz
Pokud vám Esperantopedia pomohla, můžete ji podpořit.