Lekce esperanta 3: přídavná jména, barvy a zápor

Q: Stojí přídavné jméno před podstatným jménem, nebo za ním?

Obojí je možné. Bela tago a tago bela znamenají totéž, ale před podstatným jménem je to běžnější. Koncovky ukazují, které slovo je které, takže slovosled je volný – podobně jako v češtině.

Q: Jak se řekne „starý“ o člověku?

Malnova se říká o věcech: malnova urbo – „staré město“. O lidech a zvířatech se používá maljuna – „starý“, opak juna – „mladý“. Malnova amiko je „starý přítel“ ve smyslu „přítel mnoho let“.

V této lekci se naučíte věci popisovat. Esperantská přídavná jména končí na -a a přidávají -j, když je jejich podstatné jméno v množném čísle: bela tago „krásný den“, belaj tagoj „krásné dny“. Naučíte se také dvanáct barev, několik slov o počasí, tre „velmi“ a ne „ne“ – a poprvé uvidíte mal-, předponu, která ze slova udělá jeho opak.

Dialog

Je říjen. V Krakově začal podzim, v São Paulu je jaro.

Esperanto	Česky
Ana: Saluton, Tomo! Kia estas la vetero en Krakovo?	Ahoj, Tomo! Jaké je počasí v Krakově?
Tomo: Ne bona. La ĉielo estas griza, kaj la vento estas forta.	Nic moc. Obloha je šedá a vítr je silný.
Ana: Ho ne! Ĉi tie la ĉielo estas tute blua.	Ach ne! Tady je obloha úplně modrá.
Tomo: Vere?	Opravdu?
Ana: Jes! En Brazilo nun estas printempo. La tagoj estas longaj kaj varmaj.	Ano! V Brazílii je teď jaro. Dny jsou dlouhé a teplé.
Tomo: Kaj ĉi tie estas aŭtuno. La tagoj estas mallongaj kaj malvarmaj.	A tady je podzim. Dny jsou krátké a studené.
Ana: Ho, kompatinda Tomo!	Ach, chudák Tomo!
Tomo: Sed la aŭtuno ankaŭ estas bela. La folioj estas flavaj, oranĝaj kaj ruĝaj.	Ale podzim je taky krásný. Listy jsou žluté, oranžové a červené.
Ana: Kiel bele! En San-Paŭlo la folioj ĉiam estas verdaj.	To je krása! V São Paulu jsou listy pořád zelené.
Tomo: Verdaj folioj kaj blua ĉielo… Mi tre envias vin!	Zelené listy a modrá obloha… Moc ti závidím!
Ana: Ha ha! Sed San-Paŭlo ne estas trankvila urbo. Ĝi estas tre granda kaj tre brua.	Haha! Jenže São Paulo není klidné město. Je hodně velké a hodně hlučné.
Tomo: Krakovo ne estas tiel granda, sed ĝi estas malnova kaj tre bela.	Krakov není tak velký, ale je starý a moc krásný.
Ana: Malnovaj urboj estas tre belaj!	Stará města jsou moc krásná!

Kia…? znamená „jaký…?“. Znovu ho potkáte v tabulce tázacích slov v lekci 11.

Nová slova

Esperanto	Česky	Poznámka
bela	krásný, hezký	přídavné jméno
bona	dobrý	bone „dobře“
granda	velký
longa	dlouhý	mallonga „krátký“
varma	teplý	malvarma „studený“
nova	nový	malnova „starý“ (o věcech)
forta	silný
trankvila	klidný, tichý
brua	hlučný	od bruo „hluk“
kompatinda	ubohý, politováníhodný	kompatinda Tomo! „chudák Tomo!“
envii	závidět	Mi envias vin. „Závidím ti.“ (vin: lekce 5)
vetero	počasí	pozor, není to „vítr“ (ten je vento)
ĉielo	obloha, nebe
vento	vítr
folio	list (stromu i papíru)	stejně jako české „list“
urbo	město
printempo	jaro
aŭtuno	podzim
tre	velmi, moc
tute	úplně, zcela
ne	ne	zápor i odpověď „ne“
tiel	tak	ne tiel granda „ne tak velký“
ĉiam	vždy, pořád
nun	teď, nyní
en	v, ve	en Brazilo „v Brazílii“ (lekce 9)
feliĉa	šťastný
vere	opravdu, skutečně

Gramatika

Přídavná jména končí na -a

Každé esperantské přídavné jméno končí na -a: bela, granda, varma. Může stát před podstatným jménem i za ním (bela tago i tago bela znamenají „krásný den“), častěji ale stojí před ním. Podrobnosti najdete na stránce o podstatných a přídavných jménech.

Shoda: podstatné jméno v množném čísle, přídavné jméno také

Když je podstatné jméno v množném čísle, dostává -j i jeho přídavné jméno. Platí to i po estas: v La tagoj estas longaj přídavné jméno popisuje la tagoj, a proto má -j.

Jednotné číslo	Množné číslo
bela tago – krásný den	belaj tagoj – krásné dny
la granda urbo – to velké město	la grandaj urboj – ta velká města
La folio estas flava. – List je žlutý.	La folioj estas flavaj. – Listy jsou žluté.
mia malnova foto – moje stará fotka	miaj malnovaj fotoj – moje staré fotky

Platí to i u zájmen: Ni estas feliĉaj – „Jsme šťastní“, protože ni je v množném čísle. U vi myslete na to, kolika lidem to říkáte: Vi estas feliĉa (jedné osobě), Vi estas feliĉaj (více osobám).

Česky se přídavné jméno mění podle rodu, čísla a sedmi pádů („krásný, krásná, krásné, krásného, krásnému…“). V esperantu zbývají jen dvě změny: -j pro množné číslo a -n pro předmět (lekce 5). Bela tedy znamená „krásný“, „krásná“ i „krásné“.

Barvy

Barvy jsou obyčejná přídavná jména, takže se také shodují: ruĝa folio, ruĝaj folioj. Další odstíny najdete na stránce o barvách.

Esperanto	Česky	Esperanto	Česky
ruĝa	červený	bruna	hnědý
oranĝa	oranžový	griza	šedý
flava	žlutý	nigra	černý
verda	zelený	blanka	bílý
blua	modrý	roza	růžový
viola	fialový	ora	zlatý

Tre „velmi“ a ne „ne“

Tre stojí před přídavným jménem nebo příslovcem: tre bela „velmi krásný“, tre bone „velmi dobře“. Ne stojí těsně před slovem, které popírá, obvykle před slovesem: La ĉielo ne estas blua – „Obloha není modrá“. Česky píšeme zápor se slovesem dohromady („není“, „nemám“), v esperantu je ne samostatné slovo. Ne znamená také „ne“ jako odpověď: Ne, la vetero ne estas bona. Viz otázky a zápor.

První seznámení s mal-

Předpona mal- dává přesný opak. Jeden kořen a mal- vám ušetří učení dalšího slova. Další triky tvoření slov poznáte v lekci 10.

Slovo	Opak s mal-
varma – teplý	malvarma – studený
longa – dlouhý	mallonga – krátký
nova – nový	malnova – starý
bona – dobrý	malbona – špatný
granda – velký	malgranda – malý

Česky jsou opaky většinou úplně jiná slova („dobrý – špatný“, „velký – malý“), takže mal- je velká úspora. Pozor na dvě věci. Mal- nemá nic společného s českým „malý“: malvarma není „trochu teplý“, ale „studený“. A není to ani české „ne-“: malbona je „špatný“, kdežto ne bona znamená jen „ne zrovna dobrý“.

Procvičování

Kulturní okénko

Zelená je barva esperanta. Esperantskou vlajku – zelenou, s bílým čtvercem, v němž je zelená pěticípá hvězda – přijal první Světový kongres esperanta v Boulogne-sur-Mer ve Francii roku 1905. Zelená tradičně znamená naději a pět cípů pět kontinentů. Nadšeným esperantistům se dokonce přezdívá verduloj – „zelení“; více o vlajce a symbolech.

Časté otázky

Stojí přídavné jméno před podstatným jménem, nebo za ním?

Obojí je možné. Bela tago a tago bela znamenají totéž, ale před podstatným jménem je to běžnější. Koncovky ukazují, které slovo je které, takže slovosled je volný – podobně jako v češtině.

Shoduje se přídavné jméno vždy s podstatným jménem?

Ano. Přídavné jméno dostává -j u podstatného jména v množném čísle a – jak uvidíte v lekci 5 – -n, když má -n jeho podstatné jméno. Stejně se chovají přivlastňovací zájmena jako mia.

Jak se řekne „starý“ o člověku?

Malnova se říká o věcech: malnova urbo – „staré město“. O lidech a zvířatech se používá maljuna – „starý“, opak juna – „mladý“. Malnova amiko je „starý přítel“ ve smyslu „přítel mnoho let“.

#Dialog

#Nová slova

#Gramatika

#Přídavná jména končí na -a

#Shoda: podstatné jméno v množném čísle, přídavné jméno také

#Barvy

#Tre „velmi“ a ne „ne“

#První seznámení s mal-

#Procvičování

#Kulturní okénko

#Časté otázky

#Stojí přídavné jméno před podstatným jménem, nebo za ním?

#Shoduje se přídavné jméno vždy s podstatným jménem?

#Jak se řekne „starý“ o člověku?

#Zdroje