Esperantopedia

Váš účetPřáteléZprávyNastaveníPanel správce

Gramatika

Časté chyby v esperantu: 50 omylů a jak se jim vyhnout

Každý řádek ukazuje špatnou větu, správnou větu a důvod, vše roztříděné podle druhu přehlédnutí.

Aktualizováno: 2 min čtení

Nejčastější chyby v esperantu jsou chybějící akuzativ -n, přídavné jméno, které nekopíruje své podstatné jméno, zaměněné -ig- a -iĝ-, lia tam, kde patří sia, a kiel tam, kde patří ol. Řádky níže jsou psány s ohledem na mluvčí češtiny. Každý uvádí špatný tvar, správný tvar a důvod. Několik „špatných“ vět je gramatických, ale říká něco jiného, než autor zamýšlel; sloupec „Proč“ to uvádí.

Koncovky

Úplná pravidla: akuzativ a podstatná a přídavná jména.

ŠpatněSprávněProč
Mi vidas la hundo.Mi vidas la hundon. – „Vidím psa.“Přímý předmět dostává -n; slovosled ho neoznačuje. Česky se mění koncovka podstatného jména („psa“), esperantsky to dělá -n.
Mi estas instruiston.Mi estas instruisto. – „Jsem učitel.“Po esti slovo popisuje podmět a není předmětem, takže žádné -n. Českému 7. pádu („jsem učitelem“) tu žádná koncovka neodpovídá.
belaj domo, grandan domojbela domo, grandajn domojn – „krásný dům“, „velké domy“Přídavné jméno kopíruje číslo (-j) a -n svého podstatného jména. Rod, který česká shoda vyžaduje, esperanto nemá.
katonjkatojn – „kočky“ (předmět)-j vždy stojí před -n.
Mi havas du kato.Mi havas du katojn. – „Mám dvě kočky.“Víc než jedna věc znamená množné číslo. Na rozdíl od češtiny („dvě kočky“, „pět koček“) se tvar nemění podle čísla: po každé číslovce vyšší než jedna je -j.
Mi iras al la urbon.Mi iras al la urbo. – „Jdu do města.“Al už vyjadřuje směr; směrové -n patří k en, sur, sub (PMEG). České „do města“ má 2. pád, ne akuzativ, takže -n si z češtiny neodvodíte.
La birdo flugis en la ĉambro.La birdo flugis en la ĉambron. – „Pták vletěl do pokoje.“Obě věty jsou správně, ale bez -n už pták byl uvnitř. Česky rozdíl dělá předložka a pád („v pokoji“ × „do pokoje“), esperantsky samo -n.
Mi donis lin libron.Mi donis al li libron. – „Dal/a jsem mu knihu.“Esperanto nemá dativ. Osobu, která něco dostává, označuje al, a -n má jen to, co se dává (libron).

Slovesa

Viz -ig- a -iĝ-, slovesa a příčestí.

ŠpatněSprávněProč
La filmo komencas.La filmo komenciĝas. – „Film začíná.“Komenci potřebuje předmět (Mi komencas la filmon). Co začíná samo, dostává -iĝ-. Čeština má pro obojí jediné sloveso „začít“.
Mi dormas la bebon.Mi dormigas la bebon. – „Uspávám miminko.“Nepřechodné sloveso dostane předmět jen přes -ig-.
Mi volas lernas.Mi volas lerni. – „Chci se učit.“Po voli, povi a devi zůstává druhé sloveso v infinitivu -i.
Mi volas, ke vi venas.Mi volas, ke vi venu. – „Chci, abys přišel/přišla.“Po slovesech chtění stojí za ke sloveso na -u; české „aby“ ho zastupuje.
Li diris, ke li venus.Li diris, ke li venos. – „Řekl, že přijde.“Zachovejte čas původních slov („přijdu“); posouvání časů podle angličtiny je chyba (PMEG). Čeština časy také neposouvá, takže vám tahle past hrozí méně.
Estas varma hodiaŭ.Estas varme hodiaŭ. – „Dnes je teplo.“Věta bez podmětu má příslovce. Česky také říkáme „je teplo“, ne „je teplé“.
La ĉambro estas varme.La ĉambro estas varma. – „Pokoj je teplý.“U skutečného podmětu se k esti pojí přídavné jméno.
La pordo estas fermata.La pordo estas fermita. – „Dveře jsou zavřené.“-at- znamená děj, který ještě probíhá („jsou zavírané“), -it- děj dokončený.
Mi ĵetadis la pilkon unu fojon.Mi ĵetis la pilkon unu fojon. – „Hodil/a jsem míč jednou.“-ad- ukazuje děj trvající nebo opakovaný (PMEG); jediný čin je obyčejné sloveso. Čeština rozlišuje „házel“ × „hodil“ videm, esperanto samostatné vidové tvary nemá, proto -ad- přidejte, jen když chcete ukázat trvání nebo opakování. Viz přípony.
La pordo fermas sin.La pordo fermiĝas. – „Dveře se zavírají.“České „se“ u věci, která se děje sama, je -iĝ-, ne sin. Sin znamená, že podmět působí sám na sebe: Li lavas sin – „Myje se“.
Mi ĝojas min pri via sukceso.Mi ĝojas pri via sukceso. – „Raduji se z vašeho úspěchu.“České „radovat se“, „bát se“, „smát se“ mají „se“, ale ĝoji, timi a ridi zvratné zájmeno nemají. Mi timas min znamená „bojím se sám sebe“. Viz city.

Zájmena a tabulková slova

Viz zájmena, vztažné věty a otázky a zápor.

ŠpatněSprávněProč
Petro amas lian edzinon.Petro amas sian edzinon. – „Petr miluje svou ženu.“Sia se vrací k podmětu („svou“). Lian znamená ženu jiného muže („jeho“).
Mi amas sian edzinon.Mi amas mian edzinon. – „Miluji svou ženu.“Sia se týká jen podmětu ve třetí osobě (PMEG). České „svůj“ sedí ke všem osobám („miluji svou ženu“), proto se snadno přenese; esperantsky je u mi a vi mia a via.
Petro kaj sia edzino venis.Petro kaj lia edzino venis. nebo Petro kun sia edzino venis. – „Petr a jeho žena přišli.“Sia nemůže být součástí podmětu a je jen třetí osoby: Mi venis kun mia frato, ne kun sia frato.
La libro, ke mi legisLa libro, kiun mi legis – „kniha, kterou jsem četl/a“Podstatné jméno popisujete pomocí kiu („který“), s -n, je-li předmětem. Ke („že“) jen uvozuje výpověď.
Mi pensas, kiu vi pravas.Mi pensas, ke vi pravas. – „Myslím, že máš pravdu.“Výpověď po slovese myšlení nebo mluvení vyžaduje ke.
Mi estas dudek jaroj.Mi havas dudek jarojn. nebo Mi estas dudekjara. – „Je mi dvacet let.“Věk se má (havi … jarojn) nebo se vyjadřuje přídavným jménem na -jara; nejste „léta“. Čech to má snadné, protože „mám dvacet let“ má stejnou stavbu. Viz čas a data.
Mi ne vidis neniun.Mi vidis neniun. – „Nikoho jsem neviděl/a.“Jedno záporné slovo ve větě. Dvě se vzájemně ruší, takže špatná věta znamená „přece jsem někoho viděl/a“. Česky je násobný zápor povinný („nikoho jsem neviděl“), proto se do esperanta tak snadno přenáší.
Mi ne scias, se li venos.Mi ne scias, ĉu li venos. – „Nevím, jestli přijde.“Otázky ano/ne uvnitř věty začínají ĉu („zda, jestli“); se znamená „jestliže, pokud“. České „jestli“ kryje obojí.

Volba slov

Viz stupňování, předložky a člen.

ŠpatněSprávněProč
Li estas pli alta kiel mi.Li estas pli alta ol mi. – „Je vyšší než já.“„Než“ je ol. Kiel znamená „jako“.
Mi volas glason de akvo.Mi volas glason da akvo. – „Chci sklenici vody.“Da pojmenovává množství. Glaso de akvo je sklenice související s vodou, například taková, v níž voda byla (PMEG). České 2. pád („sklenice vody“) napovídá de, ale míra se s látkou spojuje přes da.
multe de homojmulte da homoj – „hodně lidí“Slova označující množství se k počítané věci pojí pomocí da a po něm není -n: Mi vidis multe da homoj.
Mi venos en la oka.Mi venos je la oka. – „Přijdu v osm.“Hodiny berou je. Dny berou -n: lundon – „v pondělí“.
Tiu ŝtofo kostas dek eŭrojn po metro.Tiu ŝtofo kostas po dek eŭrojn por metro. – „Ta látka stojí deset eur za metr.“Po stojí před částkou, která se opakuje, a „za“ ve smyslu „na“ je por (PMEG).
Mi parolas anglan.Mi parolas la anglan. – „Mluvím anglicky.“Jazyk pojmenovaný přídavným jménem bere la: la angla. České „anglicky“ lze vyjádřit i příslovcem angle.
Mi lernas la Esperanton.Mi lernas Esperanton. – „Učím se esperanto.“Názvy jazyků na -o (Esperanto, Ido, Volapuko) jsou vlastní jména a la neberou.
Mi vidis hundon. Hundo estis nigra.Mi vidis hundon. La hundo estis nigra. – „Viděl/a jsem psa. Ten pes byl černý.“Už zmíněná věc bere la. Čeština člen nemá, a proto se la snadno zapomíná.

Falešní přátelé

Slova, která vypadají česky, ale znamenají něco jiného (ověřeno v ReVo):

ŠpatněSprávněProč
Ano, mi komprenas.Jes, mi komprenas. – „Ano, rozumím.“Ano je „člen (skupiny)“, například ano de klubo. České „ano“ je jes.
Ja estas studento.Mi estas studento. – „Jsem student.“Esperantské ja není české „já“ (to je mi). ReVo ho popisuje jako zdůrazňující slovíčko odkazující na něco už známého, podobné českému „přece“, takže ve větě chybí podmět.
La aŭto havas kvar kolojn.La aŭto havas kvar radojn. – „Auto má čtyři kola.“Kolo je krk. České „kolo“ jako součást vozidla je rado.
La firmao suferis grandajn stratojn.La firmao suferis grandajn perdojn. – „Firma utrpěla velké ztráty.“Strato je ulice. Česká „ztráta“ (vyslovuje se zhruba [strata]) je perdo.
Li kuras kun granda tempo.Li kuras kun granda rapideco. – „Běží velkým tempem.“Tempo je čas (Mi ne havas tempon – „Nemám čas“). České „tempo“ ve smyslu rychlosti je rapideco.
Tio estas donaco pro vi.Tio estas donaco por vi. – „To je dárek pro tebe.“Por znamená „pro“ (účel, adresát), pro znamená „kvůli“ (příčina). České „pro“ pokrývá obojí.
Po la laboro mi iras hejmen.Post la laboro mi iras hejmen. – „Po práci jdu domů.“Post je „po“ v čase; po rozděluje: po tri – „po třech“.

Výslovnost a pravopis

Tyto chyby plynou z českých návyků. Viz stránka o abecedě.

ŠpatněSprávněProč
ES-pe-ran-to, FA-mi-li-oes-pe-RAN-to, fa-mi-LI-oPřízvuk padá na předposlední samohlásku a i před o je samostatná slabika. Čeština přízvukuje první slabiku, a proto přízvuk padá příliš brzy.
ni čtené „ňi“, tiu čtené „ťiu“ni čtené „ni“, tiu čtené „tiu“České ni, ti, di se čtou měkce (ň, ť, ď). V esperantu jsou n, t, d vždy tvrdé, i před i.
Ču vi komprenas?Ĉu vi komprenas? – „Rozumíte?“Esperanto používá stříšku, ne háček: ĉ, ĝ, ĥ, ĵ, ŝ; písmena č, š, ž, ř v abecedě nejsou. Nemůžete-li psát ĉ, použijte x-systém (cx).
chaoso, monachoĥaoso – „chaos“, monaĥo – „mnich“České „ch“ je v esperantu jediné písmeno ĥ. Zápis ch se v h-systému čte jako ĉ, ne jako české „ch“.
Ĝis revído!Ĝis revido!Esperanto nemá čárky nad samohláskami a délka samohlásky nic nemění.
systemo, stylosistemo – „systém“, stilo – „styl“V esperantu není písmeno y; píše se i čte i.
Mi scias, ke si venos.Mi scias, ke ŝi venos. – „Vím, že ona přijde.“Si bez stříšky je zvratné zájmeno, úplně jiné slovo. Nemůžete psát ŝ? Použijte x-systém.
Ŝi parolas la Francan.Ŝi parolas la francan. – „Mluví francouzsky.“Přídavná jména z názvů jazyků a národností se zpravidla píší malým písmenem. Velké písmeno mají názvy jazyků na -o, například Esperanto. České „Čech“ a „Francouz“ jsou ĉeĥo a franco, bez velkého písmene.

Časté otázky

Které chyby v esperantu mění význam věty?

Několik: lian místo sian (žena jiného muže, ne vlastní), -ata místo -ita („jsou zavírané“ místo „jsou zavřené“), chybějící směrové -n (uvnitř pokoje místo do pokoje) a dvojí zápor (věta se stane kladnou).

Proč Čechům snadno splývají -ig- a -iĝ-?

Čeština často používá stejné sloveso pro obojí a rozlišuje je zvratným „se“ („dveře se otevřely“ × „otevřel jsem dveře“), nebo vůbec ne („film začíná“ × „začínám film“). Esperanto má dvě slovesa: La pordo malfermiĝis a Mi malfermis la pordon. Dvojice uvádí stránka o -ig- a -iĝ-.

Píší se v esperantu názvy jazyků velkým písmenem?

Jen názvy na -o, například Esperanto, Ido a Latino. Přídavná jména jako angla a franca a většina názvů národností (anglo, usonano) se zpravidla píší malým písmenem. Česky píšeme „Čech“ a „Francouz“ velkým, takže to bývá past.

Jak zkontrolovat vlastní esperanto?

Zkontrolujte v každé větě -n u každého předmětu, -j a -n u každého přídavného jména, správný tvar -ig-/-iĝ-, sia jen pro podmět a ol, ke, ĉu na správných místech. Pak větu přečtěte nahlas a ověřte přízvuk.

Zdroje

Pokud vám Esperantopedia pomohla, můžete ji podpořit.